Zeiten ändern dich II

Zeiten ändern dich II - Epilog

23. ledna 2014 v 22:28 | Mintam


No nic, loučení je tady. Bude se mi stýskat jak po modelce, tak Tomovi, malé dámě, Nelly,.... ách jo, postrádám všechny! Ale 6 let prožitých v postavách Zeiten ändern dich mi holt bude muset stačit, a nebo si budu muset nějaké postavy vpustit i do povídek nadcházejících, nebo povídek, které už si píšu do šuplíčku :) Fňuk, mějte se "všichni" krásně a žijte si již svobodným životem, aniž bych vám do toho zasahovala svými myšlenkami a měnila vám osudy tím, že to vpíšu do wordu ve svém notebooku :) Bye zlata :-*
A vy, co to hodláte přečíst, si hezky počtěte ;)


O DVA MĚSÍCE POZDĚJI

"A co ve vás to gesto evokoovalo?" zeptá se psychoterapeutka, ke které docházím nyní pravidelně. Skrz mezery zatažených žaluzií na nás pomrkává letní slunce, a zpoza zavřeného okna je slyšet tlumený hluk berlínské rušné ulice. Dnes tu sedím už po dvanácté. Dnes, v den svých narozenin. Tom o tom neví. Podaří se mi vždy najít něco, kvůli čemu se vymluvím, že bych měl jít ven. Jako třeba dneska jsem na lístek napsal, že jdu na kontrolu kvůli noze, ze které mi teprve před týdnem sundali sádru. Jenže po každé takovéhle výmluvě pak nakonec skončím tady, protože si stále ohledně své minulosti nejsem úplně jistý. Obzvláště nejistý jsem si tady, v cizím městě, po stresu s přijímačkami, které ale navzdory mému pesimismu dopadly výborně. Hledám někde sám sebe.
"Důvěru?" odpovím jí po delší odmlce.
"Ptáte se, zda důvěru?"
"Ano, je to důvěra."

Zeiten ändern dich II #26 - KONEC!

18. ledna 2014 v 22:44 | Mintam

S mým blogem a touhle povídkou už to bylo hoooodně nahnutý, a už to pomalu vypadalo, že se svého definitivního konce, svého stého dílu, nikdy nedočká! A přeci jen! Kamarádka mi zprovoznila blog, já ovšem nezprovonila internet, a proto mne to večer donutilo už k poslednímu dílu zasednout, a opravdu ho z toho papíru přepsat konečně do počítače! A povedlo se, takže po 6 letech, co povídku píšu, se s ní musím rozloučit... Ovšem, povídce jsem nadělila ještě epilog, který přijde záhy. Ostatně, celá tahle druhá řada byla pojata jako jeden velký epilog :) A to asi tak vše. Nevím, zda se někdo, kdo kdysi ZÄD četl, ještě vůbec zajímá o samotný konec, ale... i kdyby ne, je to moje vina, a já si to moc dobře uvědomuju. Protože číst povídku s takovými pauzami je horor. Ale třeba ještě někdo takový existuje, a tomu přeji příjemné počtení ;)


O pár dní později mne probudí opět Tom, když se v tichosti snaží opustit dům. Od doby, co musím sebou vláčet berle, tudíž moc nikam nechodím, se mi to teď stává čím dál tím častěji, že nedělám nic jiného, než že všechno prospím.
"Buď jsem roky nespal, a teď to doháním, nebo jen vstáváš poslední dobou tak strašně brzo," přetočím se na bok a přitulím se k jeho opuštěnému polštáři.
"Asi ta první možnost, protože vážně všechno prospíš. Byl jsem už běhat, byl jsem už ve sprše, už jsem i snídal a teď musím do práce."
"Měl jsi mě vzbudit."

Zeiten ändern dich II #25

31. srpna 2013 v 23:56 | Mintam

Po většinu noci nejsem schopný zavřít oči a přenést se do říše snů, protože jediné, co se mi vždy v polospánku vybaví, je jen a jen Patrick. Mám pocit, že už moje tělo nedokáže vyprodukovat více tekutin na slzy, a i přes to, ty horké slané nepřítelkyně, pocítím vždy stékat po mé tváři.
Až když ráno do mého pokoje vejde vizita, dojde mi, že jsem přeci jen v nějaké části noci usnout musel. Jak se to ale podařilo, je záhada. Opatrně odpovídám na všetečné otázky lékařů, kteří stojí svorně kolem mé postele a nespouštějí ze mne svůj zrak. Okamžitě ale, jak opustí opět tuto místnost, pocítím tu těžkost na mých víčkách, a během vteřiny upadnu do spánku znovu.

Zeiten ändern dich II #24

16. července 2013 v 14:00 | Mintam

S jakousi tíhou na víčkách otevřu oči a okamžitě je zase přivřu. Všude vidím jen světlo. Světlo, které jakoby chtělo vypálit mé oči. Pak si ale pomalu moje oči začnou zvykat, a s tím přicházejí i nové poznatky. Můj žaludek bolí, jako kdyby mi do něho někdo vrazil nůž, moje hlava stejně tak, a do třetice necítím svou levou nohu. Odkašlu si a pokusím se šoupnout na posteli do sedu, což ovšem nejde. Na posteli? Tak to přeci jen vše byl sen? Rozhlédnu se kolem sebe, a kdybych právě měl žaludek, určitě by z něho něco vyšlo ven. Ležím na nemocniční posteli a všude kolem ten nemocniční pach, který nesnáším! Jak jsem se dostal, sakra, sem?

Zeiten ändern dich II #23

2. července 2013 v 14:03 | Mintam

,,Přijedeš pro mne, nebo si mám zavolat taxi?" otočím se ještě k němu, než vystoupím z auta.
,,Když to bude až po půlnoci, tak tě vyzvednu. Do půlnoci budu mimo město."
,,Ok," neptám se, co bude dělat, protože to možná nechci slyšet, ,,zavolám minutu po půlnoci."
,,Očekávám od tebe přesnost."
,,Jak jinak," sehnu se k němu, abych ho na rozloučenou políbil, a konečně vystoupím. Tom má asi hodně naspěch, protož okamžitě šlápne na plyn, a až když úplně osiřím, tak mi dojde, že se vůbec necítím na to, že jsem schopen dovnitř vejít. Jenomže to, že budu muset vejít sám, změní Patrick a to tím, že se najednou objeví vedle mě.
,,Ahoj," usměje se zářivě, a mně nezbývá nic jiného, než mu úsměv opětovat.
,,Ahoj. Čekal jsi tady, nebo…?"

Zeiten ändern dich II - soundtrack

25. června 2013 v 21:16 | Mintam
A jako u první řady, nesmí ani u druhé řady chybět soundtrack. Aneb písně, které mě v psaní buď inspirovali, nebo se objevili v samotné řadě v jednotlivých epizodách, a nebo mi jednoduše při psaní hrajou v pozadí. Logicky nechybí song Zeiten ändern dich, protože díky němu tohle všechno vzniklo. Je pravdou, že druhou řadu, co se týče psaní, vážně flákám, ale je to opravdu nedostatkem času. Tak jako tak chybí 4 díly do konce (a možná dodatek), a je to už na dobré cestě, takže to vážně snad zvládnu...brzo :) Je jedno, kolik lidí visí na druhé řadě, ale už jen protože to má celkově jen 26 dílů, dopíšu to do konce!


1. Bushido - Zeiten ändern dich
2. T-Pain - 5 o'clock in the morning
3. Cro - Einmal um die Welt
4. James Morrison - I won't let you go
5. Jupiters Jones - Still
6. Bushido - Lass mich allein
7. The Passenger - Let her go
8. Pink - True love
9. Revolverheld - Halt dich an mir fest
10. Tokio Hotel - Für immer jetzt
11. James Arthur - Impossible
12.
Bushido - Grenzenlos

Zeiten ändern dich II #22

30. května 2013 v 0:06 | Mintam

S tím, že jasně vím, kdo za mnou stojí, se stejně otočím s výrazem nevědomosti. To co ale nevím je, jak to, že tu Tomova mamka je, když měla už touhle dobou být za hranicemi Německa i se svým manželem.
,,Ach, dobré odpoledne." Hlavně, Bille, nemysli na to, že tu před ní stojíš skoro nahý a už vůbec se jí nezkoušej ptát, jak dlouho tu je. Slyšela něco?
,,Dobré," nasadí nevinný úsměv, čímž mi přesně naznačí, že slyšela všechno, ,,počítám, že tu někde najdu Toma?"
,,Řeknu mu, že jste tady," přikývnu okamžitě.
,,Potřebovala bych s ním mluvit. Sama." Sakra, jasně že sama. Myslí si, že se rád pletu do cizích rozhovorů, nebo co? Pff.
,,Jasně, pošlu ho sem," obdaruji ji úsměvem z reklamy a pak se co nejrychleji uklidím směr bazén.

Zeiten ändern dich II #21

14. února 2013 v 14:41 | Mintam

,,Jsem tu," přijdu domů v dobrém rozpoložení a to, že už spatřím Toma na gauči, podnítí akorát můj úsměv, aby se rozšířil.
,,Ahoj, modelko," zakloní hlavu o opěradlo gauče, aby si mne prohlédl, ,,máme společnost?"
,,Byli jsme u Miriam, a protože má velkou zahradu, napadlo Nelly vzít oba pejsky, a tak jsem neodolal," pohladím Malou dámu v mém náručí, způsobem zahození si sundám své boty a dojdu ke gauči, abych Tomovi lípnul drobný polibek. ,,Ahoj." To už ale Tom natahuje náruč, aby si ode mne Malou dámu vzal. Předám mu ji a usadím se vedle něho na místo, které mi uvolní, když pokrčí natažené nohy.

,,Na co to koukáš?" pousměju se s pohledem na televizi, kde běží nějaký dokument, nejspíš o lidských vztazích, jak si troufnu tipnout.
,,Kravina, nudil jsem se tu bez tebe," sotva to dořekne, už se natáhne po ovladači a televizi vypne. Místo toho si do ruky vezme ovladač od naší věže a zapne potichu hudbu.
,,Hm?" usměju se okamžitě, když se ozvou tklivé tóny songu I won´t let you go od Jamese Morrisona.

Zeiten ändern dich II #20

12. ledna 2013 v 5:23 | Mintam

Druhý den, když se konečně po práci dostanu na focení, prvního, koho potkám, je Stefan.
,,Patrick nemá dneska nejlepší náladu. Bacha na něj," upozorní mě s úsměvem.
,,To se budeme doplňovat," uchechtnu se nad jeho poznámkou a pokračuji do ateliéru. ,,Ahoj," pozdravím okamžitě, co vejdu, kde Patrick už připravuje fotoaparát. Mírně nervózně se rozhlédnu kolem, zda je v místnosti s námi ještě někdo, ale když zjistím, že ne, moje nervozita o to stoupne víc. Mohl bych se jít okamžitě připravit a vynahradit tak čas, který jsme ztratili díky mě včera, ale přeci jen zůstanu stát, jako bych tu byl první den.

Zeiten ändern dich II #19

3. ledna 2013 v 1:52 | Mintam

Kolem desáté se ukážu konečně doma. Spatřím, že už je přítomný i Tom, takže se pokusím začít lepší náladou, než ráno. ,,Ahoj, jak dlouho jsi doma?"
,,Asi půl hodiny," jeho pohled upřený do notebooku se ani nepohne, ,,stihnul jsi tu večeři?"
,,Jo, stihnul. S Patrickem jsme končili už v půl sedmý," vysvléknu si kabát a jen pohledem zavadím o notebook, kde má Tom rozdělaný nějaký plánek s grafem. Aha, takže v tomhle se vážně nevyznám. ,,Zítra musím tudíž i do ateliéru, i do práce, takže se asi celý den neukážu doma."
,,Fajn. Bereš ty antibiotika?" otočí ke mně konečně pohled.
,,Musím si to pořádně načasovat," utrousím, protože ve skutečnosti jsem na ně zapomněl.

Zeiten ändern dich II #18

18. prosince 2012 v 18:53 | Mintam

,,Ahoj," zavadím jen pohledem o Andrease a raději se upřeně podívám na Toma.
,,Ahoj," vrátí mi Andreas pozdrav a mírně se pousměje. Ať to myslí jakkoliv, úsměv mu neopětuju. Kdepak, nejsem ledajaká loutka bez citů!
,,Tady," předhodím před Toma výsledek od lékaře s přiloženým receptem.
,,Hm?" vezme to Tom do ruky, aby si to přečetl, ale to já už se vydám do kuchyně. A jak Tom správně pochopí, mám ho do chvilky za patami. Vytáhnu si hrneček a napustím si do konvice vodu, abych si udělal svou dávku černého čaje.

,,Ty máš angínu?" ozve se za mými zády. Ano, Tome, chci s tebou mluvit sám, ne před Andreasem.

Zeiten ändern dich II #17

5. prosince 2012 v 2:52 | Mintam

,,Kam vstáváš?" ozve se Tom, sedící na posteli s notebookem na klíně.
,,Musím do práce," začnu se soukat do kalhot a přemýšlet, co si vezmu k nim.
,,Děláš si ze mě srandu?"
,,Co je?" nechápavě se na něho otočím.
,,Ty jsi měl ještě včera horečku a dneska hodláš jít do práce?"
,,Tome, nebyl jsem tam celý minulý týden, musím tam jít."
,,Nezblázní se tam bez tebe. Ty máš ležet v posteli."
,,Ležel jsem v posteli skoro celý minulý týden. Za prvé mě to fakt nebaví, za druhé mi telefonovali, jestli přijdu, a za třetí je to pitomá chřipka, která běžně trvá týden, takže to za chvíli zmizí."

Zeiten ändern dich II #16

19. listopadu 2012 v 2:35 | Mintam

Jestli smí poznat Toma? Smí?
,,Jo, mohl bys… já jen že, neznáme se teď pořádně ani my dva. Víš, nevím jestli bych hned chtěl, abys…"
,,V pořádku, chápu to."
,,Samozřejmě, mohu mu pak zavolat, aby přišel, aby mne tu vyzvednul," přikývnu alespoň na tuhle variantu. Snad poprvé po našem setkání jsem konečně řekl nahlas jeden ze svých pocitů.
,,Dobře," napije se, ,,takže…teď jsi odmaturoval?"
,,Díky bohu ano."
,,Gratuluju."
,,Díky."
,,Co teď?"

Zeiten ändern dich II #15

9. listopadu 2012 v 23:01 | Mintam

Probudí mne jemné hlazení po tváři. Usměju se a teprve až pak otevřu oči. První co zahlédnu je slunce připravené k východu a dojde mi, že Tom skutečně zaparkoval téměř přímo proti Brandenburské bráně v Berlíně. Pak teprve stočím pohled k němu.
,,Jak dlouho spím? Měl jsi mne vzbudit dřív."
,,Slunce ale vychází až teď," usměje se a políbí mne na tvář.
,,Jsi zlato," opětuju mu úsměv a lehce se protáhnu.
,,Až když to vidím z takhle přímé blízkosti musím říct, že se do Berlína fakt těším," proplete naše prsty a jemně mou dlaň stiskne. Pak si opře hlavu o mé rameno a já spokojeně vydechnu.

,,Musíš být unavenej."
,,Však si za chvíli už lehneme."
,,Cože?"

Zeiten ändern dich II #14

14. října 2012 v 3:04 | Mintam

Bohužel není ani čas, ani inspirace... a nikomu nic nedlužím. Jsem naplno ponořena v psací krizi.

Když se jeden den v týdnu vyskytnu doma zcela bez Toma, nechce se mi jen tak ležet, jenom protože jsem nachlazený, ačkoliv je to už mnohem lepší. Takže se rozhodnu, že obvolám všechna kadeřnictví, abych si zaručil, že budu ostříhán ještě dnes. Ano, musím to jednou prostě udělat. Poté co mi hned v druhém kadeřnictví slíbí, že mi udělají vše, co budu chtít, a že mohu přijít za hodinu, usadím se spokojeně na gauč a jen přemýšlím o tom, zda to ještě zavolat Tomovi. Ale proč mu to nenechat jako překvapení?

,,Spokojen?" zeptá se mne kadeřník a já se celý natěšený otočím k zrcadlu.
,,Wow!" je jediné co jsem hned schopný říct.
,,Wow jako dobré, nebo wow jako co jste to udělal?" vtipkuje kadeřník, když vidí můj totálně nadšený výraz, kdy se snažím vlasy zachytit mezi prsty.
,,Je to úžasný!"
,,To jsem moc rád. Myslím, že je to pro vás ohromná změna a vypadá to skvěle."
,,Nečekal jsem to, ale jo, vypadá to skvěle. Děkuju."

Zeiten ändern dich II #13

25. září 2012 v 19:15 | Mintam

,,Vypadáš, jako že pospícháš," utrousí Patrick zpoza fotoaparátu, když dokončíme poslední set fotografií, kolem půl druhé, a já ze sebe celkem urychleně svléknu sako a začnu se pokoušet dostat i ze šátku, který je součástí.
,,Jak se to vezme," pokrčím rameny. Po celý zbytek focení jsem si od Patricka držel patřičný odstup, jen z bezpečnostního důvodu, čehož si asi všiml. Ale musí si to uvědomit. Ne, je moje chyba, že se při každém jeho komplimentu vznáším kdesi, ale nenechám se tím zneužívat.
,,A chceš někam hodit, když tu nejsi autem?"
,,Ne, díky. Potřebuju se ještě stavět ve městě. Chytnu si nějaký autobus domu," utrousím schválně, ačkoliv už předem vím, že jsme se domluvili s Tomem, že s Nelly zůstanou ve městě, a domu pojedeme všichni společně.
,,Vážně bych tě hodil domu."
,,A já ti vážně děkuju."
,,Ok," pokrčí rameny a vrátí pohled do fotoaparátu, ,,tohle bys měl vidět, tohle je snad to nejlepší, co jsi ze sebe dneska dostal."

Zeiten ändern dich II #12

8. září 2012 v 20:36 | Mintam

Do Loitsche stejně dojedeme až k večeru, protože jsem si usmyslel, že alespoň půl dne, z toho volného, hodlám jen proležet a nic nedělat. Musím se usmát, když jen co vejdu do zahrady, už na mě dýchne pohodová atmosféra. Malá dáma se mi okamžitě vrhne k nohám, takže ke Gordonovi a Nelly, kteří vypadají, že mají v trávě piknik, už dojdu s ní v náručí.
,,Ahoj piknikáři," pozdravím je vesele a bez ptaní k nim přisednu, nechajíc zatím telefonujícího Toma za sebou.
,,Ahoj, to jsem vymyslela sama, že je to pěkný?" usměje se okamžitě Nelly.
,,Úžasný," přitakám jí s úsměvem.
,,Zdravím," dojde mne Tom, který nemá absolutně šanci se víc nadechnout, aniž by se i jemu Nelly nezačala chlubit s nápadem pikniku. A až když jí i Tom, z toho podvědomého donucení, pochválí, cvrnku ji do nosu.
,,Ty jsi držtička."

Zeiten ändern dich II #11

3. září 2012 v 22:53 | Mintam

Kolik slibů, ohledně předepsání této povídky se sebou ještě uzavřu, to vážně netuším :D
Oddechový dílek ;)

,,Jak dlouho si tohle už slibujeme?" nadšeně se usměju, když přijedeme před areál autokina.
,,Dlouho," přizná mi Tom a stáhne okénko, aby pokladní zaplatil poplatek za náš vjezd.
,,Jak jsi přišel na to, že zrovna dneska večer?" zeptám se okamžitě, co jsme vpuštěni dovnitř.
,,Za prvé to ber jako součást omluvy, a za druhé jsem chytil film, který se taky chystáš shlédnout už dlouho," mrkne Tom a mezi již parkujícími auty před plátnem nám vybere jedno z míst.
,,Ne ne," zavrtím nevěřícně hlavou.
,,Ale jo."
,,Myslím, že je ti vše prominuto," vydechnu nadšením. Bože, autokino, můj dávný sen, který si plánuji splnit opravdu už snad po celý ten rok, co jsem s Tomem.
,,Hned budu zpátky," oznámí mi a já jen pokývu hlavou, aniž bych byl schopný nabažit se prostředím. Fajn, film ještě nezačal a kolem a dokola se ještě poflakují lidé nosící si do aut popcorn a podobné věci, ale i přesto jsem už teď uchvácen okolím a atmosférou.

Zeiten ändern dich II #10

27. srpna 2012 v 22:43 | Mintam

Takovouto psací krizi už jsem dlouho neměla... Uff.

Mírně po čtvrté, kdy rozsvěcím mobil každou minutu, abych se ujistil, že nenalhávám sám sobě, že už je tolik hodin a Tom stále není u mě, se konečně ozvou dveře. V první sekundě chci okamžitě vyskočit na nohy a běžet ho obejmout, abych měl tu jistotu, že je celý a živý, ale vztek, který v sobě mám, kvůli tomu, že o sobě nedal vědět, mě donutí zůstat ležet. Ano, mám vztek na sebe, i na něj a nemohu si vybrat, který z nich dvou chci přemoci více.
Rozsvítí pouze v obýváku, takže se k mým očím dostane jen srpek světla, ale i to mi stačí k tomu, abych poznal, že je opilý. Nejspíš ne příliš, pokud je schopný se do dvou minut dostat sám do koupelny, ale při každém zvuku naznačující pád všelijakých věcí umístěných v koupelně, přeci jen s obavou trochu vždy povyskočím a přemýšlím, zda bych se za ním neměl dojít podívat.

Zeiten ändern dich II #9

12. srpna 2012 v 20:55 | Mintam

Někdy mám pocit, že se mi byť jeden jediný díl už nepodaří napsat...

Vzbudí mne zvonění mého telefonu, a proto pomalu otevřu oči a maličko se rozhlédnu, abych se zorientoval v realitě. Pak ale zvonící telefon vezmu do rukou a líně s ním spadnu zpět do postele. Patrick? To už je tolik hodin?
,,Ahoj," přijmu hovor a přetočím se směrem k Tomovi, jenomže jeho strana postele je prázdná. Zklamáním vydechnu a znovu zavřu oči.
,,Ahoj Bille, myslíš, že by ses ve dvě mohl stavět v Lane Café?"
,,To je taková ta kavárna na rohu, že?"
,,Přesně ta."
,,Ve dvě. Budu tam," pousměju se.
,,Super, tak to je zatím všechno, co jsem ti chtěl. Uvidíme se. Tak zatím."
,,Zatím," hovor ukončím a líně se podívám na hodiny. Jedenáct? Uf. Začnu nutit své tělo, aby vstalo, a když už se dostanu alespoň do tureckého sedu, zavítá do ložnice oblečený Tom.

Zeiten ändern dich II #8

6. srpna 2012 v 1:38 | Mintam

Trochu jsem se teď zasekla, díky brigádě, ale snad sem zas trochu chytla dech na psaní, takže si užijte jeden z víceméně posledních dílků, kdy jsou "spolu" ;) A kdo byste pracně chtěl hledat sestřih fotbalisty Maria Gomeze, či mého milovaného bubeníka Christophera Schneidera z Rammstein, abyste si představili, co má Bill na mysli, nemusíte - je to ten samý sestřih, co má Bill již od roku 2009 ;) :-* Ach ti němci :D ;)

V pondělí se z práce vracím později, s pozdním rychlým obědem v ruce, a venku je na začátek května neuvěřitelné teplo, takže už se těším, až se schovám do útrob bytu. Strčím klíč do zámku, ale ten se neotočí o 360 stupňů, nýbrž jen cvakne a dveře se otevřou. A jakmile za nimi spatřím malý příruční kufr, moje nadšení z toho, že jsem doma, prudce vzroste.
,,A já už se tu pomalu začínal bát usínat sám," zvolám vesele do domu, vyzuji se a vydám se do obýváku, kde volnou rukou obejmu Toma zezadu, sedícího na rohu gauče. ,,Ahoj."
,,Ahoj," usměje se a natočí se ke mně, aby mi mohl ukrást polibek. Hned na to se ale jeho úsměv rozšíří, když spatří krabičku v mé ruce a ukradne mi hranolku.
,,Měl ses?"
,,Je neskutečný cestovat v tomhle vedru, ale jsem tu a snad i bez újmy. Ty?"
,,Máš hlad?" přejdu jeho otázku.
,,Ne, stavěli jsme se na obědě."

Zamyšleně se zamračím, když opřen o gauč a koukajíc Tomovi přes rameno, mi dojde, co to drží v ruce.
,,Moje fotky, kdes je vzal?"
,,Bylo to v poště, a když jsem viděl, odkud to přišlo, nedalo mi to." S úsměvem gauč obejdu a přisednu k němu.
,,Líbí se ti?"
,,Nějak nemůžu pochopit, že jsi na těch fotkách ty. Jsou skvělý."
,,Myslíš?"

Zeiten ändern dich II #7

28. července 2012 v 12:12 | Mintam

Osmý díl je v nedohlednu :D Je rozepsaný asi už 14 dní a nemůžu se v tomhle chaotickém období dostat dál. Doufám, že ho dopíšu brzo, protože už bych i sama ráda pokračovala :D Asi si nafackuju! Jinak focení v dnešním díle se nebojte, alespoň tedy co se týče Tomovy představy o natáčení porna ;D Příjemné čtení ;)

Přesně ve tři-čtvrtě na deset dorazím na adresu, co mi na vizitce dal ten fotograf. Okamžitě ale co vejdu dovnitř, chci zase utéct. Je tady minimálně dalších dvacet lidí, takže mi dojde skutečnost, že jsem nebyl vybrán jako jeden z mála, jak jsem myslel, ale že budu součástí jakéhosi konkurzu. Pořád ještě trochu zkusím podpořit svou naivitu tím, že se sebevědomě vydám rovnou k jakési recepci, alespoň se ohlásit, jestli nejsem třeba extra očekáván. Ha ha.
,,Dobrý den."
,,Dobrý den, přejete si?"
,,Měl jsem se tady hlásit na desátou hodinu u pana," kouknu rychle na vizitku, ,,Patricka Thömmese."
,,Je mi líto, ale Patrick teď pracuje. A pak jste si jistě všiml, že tady čeká dalších pár lidí, takže si budete muset počkat," odpoví mi odměřeně, takže jediného čeho jsem si všiml je, že je neochotná.

Zeiten ändern dich II #6

25. července 2012 v 17:00 | Mintam

Odpoledne nadšeně skoro doběhnu domu, abych oznámil Tomovi skvělou zprávu o tom, co se mi dnes přihodilo v práci. Jenže k mé smůle ho doma nenajdu, a proto okamžitě vezmu telefon, abych zjistil, kde je. Ale abych měl větší důvod, proč ztratit tu prvotní nadšenost, začne Tomův telefon vyzvánět přímo přede mnou na stole.
,,Super!" ušklíbnu se a hodím svůj telefon vedle toho jeho. Tak si budu muset holt počkat, až si usmyslí se zase doma ukázat. Venku je tedy krásně, takže se mu ani nedivím, kdyby byl tam, jen jsem vážně až příliš natěšen na to, abych mu oznámil, jakou jsem dneska v obchodě dostal úžasnou nabídku.

Zeiten ändern dich II #5

21. července 2012 v 12:12 | Mintam

Konečně další díl. A já bych si měla už nafackovat a opravdu si udělat čas na psaní...!
Takový odpočinkový díl, tak snad se bude líbit ;)

Zato v pondělí nemám už žádnou energii se někam připravovat, když mě v sedm ráno Tom vzbudí milým polibkem.
,,Dvě minuty, prosím," zalezu si pod deku až po hlavu a spokojeně vydechnu.
,,Udělal jsem ti vafle."
Nedůvěřivě si probuzeného Toma prohlédnu. ,,Když nemusíš vstávat, tak jsi vzhůru v sedm ráno a ještě děláš vafle?"
,,Paradox, co?" usměje se. ,,Ber to jako odměnu za tu sobotu a za to, že musíš vstávat a já ne."
Se smíchem zavrtím hlavou. ,,Kdyby ses v sobotu viděl, taky by ses o sebe postaral."
,,A kdybys ses viděl ty teď, taky by sis ty vafle udělal," odtáhne mi deku, ale na to se zamračím.

Zeiten ändern dich II #4

12. července 2012 v 18:22 | Mintam

Už mě samotnou otravuje, že na blog opravdu nemám čas! :-/ Snad ale už je tomu opravdu konec. Zítra ještě akorát jedu s kamarádkou do Drážďan a v sobotu na sraz, a pak už se tomu tady skutečně začnu věnovět ;D :) Pro teď zatím jen další díl, příjemnou zábavu ;)

Následující den mne probudí šum a hlavně neustálý pohyb vedle mě. Jelikož je teprve dopoledne, jak zjistím díky hodinám na svém mobilu, cítím se ještě dost unavený, tudíž mi to hned nedojde, ale jakmile se otočím, a zaznamenám zeleného Toma, je mi vše jasné.
,,Tome, tobě není dobře?" nakloním se mírně k tomu stočenému klubíčku vedle sebe a jemně ho pohladím.
,,Hm," mukne jen, a hned na to se zhluboka nadechne, takže nejspíš navštíví v nejbližší době opět záchodovou mísu.
,,To je divný, tobě přeci nebývá zle," mluvím si spíše pro sebe. Tom je vždycky přece v pohodě, i kdyby měl vypít celý sud něčeho sám. A než stihnu cokoliv jiného říct, už se skutečně znovu zvedá, aby došel na záchod, odkud se ke mně donesou už jen nelibé zvuky. S výdechem se zadívám na zavřené dveře, a pak raději vstanu, abych se podíval po něčem, co by mu mohlo udělat dobře. Jenomže nenajdu nic, co by mohlo vypadat alespoň slibně, takže když sebou Tom opět praští do postele, přiklušu k němu s nápadem.

Zeiten ändern dich II #3

6. července 2012 v 23:30 | Mintam

Vážně se omlouvám, že si tady díly přibývají jak chtějí, a spíše by se dalo říci nepřibývají, ale opravdu jsem teprve týden doma, a jsem v jednom kole. Povídka už má osmý díl (byť jen na papíře), takže problém není v nedostatku času či inspiraci na psaní, ale v nedostatku času, věnovat se internetu a vůbec samotnému počítači. Snad se to zase ale uklidní... A na důkaz toho jeden takový uklidňující dílek, než to VŠECHNO vypukne ;) Příjemné čtení.

,,Tomi, nezapomínej, že vaříš," řeknu s úsměvem proti jeho rtům, rukou zajedu pod jeho triko a jemně ho obklíčím svýma nohama, tudíž se musí ke mně přiblížit a já si tak mohu vychutnat jeho těsnou blízkost.
,,To počká," ujistí mne s úsměvem a sjede svými rty na můj krk, čímž způsobí, že mi po těle přeběhne vzrušeně mráz. Přivřu oči a rukou, pod jeho trikem, sjedu ze zad, přes pas na bříško, až doputuji k jedné z jeho bradavek, kde jemně stisknu.
,,No já nevím, ale mám hlad," zasměju se.
,,Hm, já mám taky hlad," řekne natolik patřičně, abych pochopil, že jeho hlad touží zcela po něčem jiném, než po jídle. V tu chvíli ale z pod pokličky začne syčivě vytékat obsah hrnce a já se dám do smíchu.

Zeiten ändern dich II #2

29. června 2012 v 16:02 | Mintam

Chtěla jsem původně sem před víkendem hodit ještě nějaký článek, protože mám spoustu materiálu :D, ale nějak se mi to vymklo z rukou. Rodinka odjíždí na dovolenou, já odjíždím zítra domu, všichni balí, chaos, na nic není čas... Takže sem se rozhodla, že sem hodím jen další dílek, protože minimálně do neděle se nebudu moci ozvat. Pokusím nasadit této povídce zase nějakou pravidelnost, kterou postrádá, jelikož píšu opravdu pomalu, ačkoliv inspirace přichází každou chvilku spousta, takže mi to za chvíli nedá, až nebudu mít nápady kam psát ;D Snad se vám bude druhý dílek líbit ;) Bavte se.

,,Co má být s dvanáctým květnem?" zeptá se nechápavě Gordon a všichni na mě upřou pohled.
,,Nic," řeknu, zavrtím hlavou, sundám ruku z čela a pocítím, jak se mi sevře žaludek.
,,Dobře, tak to zkusím znovu - co se stalo?"
,,Ne, zapomeňte na to, vážně, všechno v pořádku, jen tady dneska nemůžu zůstat."
,,A proč ne?" zakňourá Nelly.
,,Zůstanu tu do večera a půjdu ti něco pěknýho přečíst na dobrou noc, hm?"
,,Hm. A kam pojedeš potom?"
,,Pak se musím někomu omluvit," špitnu si víceméně pro sebe. Jak jsem mohl zapomenout! Tom nemá špatnou náladu jen z toho, že ho čeká zkouška. Dvanáctého května má narozeniny Joy, přece. Je jasné, že se od rána tváří tak, jak se tváří. Vím, že ho to ještě neopravňuje k tomu, aby musel být na všechny hnusný, ale svým způsobem budu muset být ten, co mu to odpustí. Pro dnešek. Nevědomky přikývnu a Gordon nechápavě pozvedne obočí, protože ze mě ještě nespustil pohled.
,,Co?"
,,Nic, fakt je všechno v pohodě?"
,,Jo, všechno," přikývnu a hned na to strčím sousto večeře do pusy.
,,No nechci ti radit, ale asi byste si vážně od sebe měli odpočinout."
,,Vím, ale teď jde vážně o něco jiného," ujistím ho a už s úsměvem pochválím Miriam večeři.

Zeiten ändern dich II #1

25. června 2012 v 14:22 | Mintam

Tak jsem zase tady ;D A s druhou řadou! :) Doufám, že se bude těšit stejné oblibě jako řada první, a jak jsem již říkala, rozhodně nebude druhá řada tak dlouhá, nemám za prvé moc času na psaní a za druhé se prostě nic nemá přehánět, a já bych tuto povídku chtěla zakončit číslem 100. Uvidíme, většinou si něco určím a pak se rozepíšu a neznám konce, ale...;)
Začínáme o rok později, opět v květnu ;) Asi si už nepamatujete, co se stalo 12. května (napovím, bylo to ve 40. dílu ;)), ale o to více se můžete těšit na druhý díl, který bude......někdy. Užijte si to :)

PO ROCE

Pohladím Toma jemně po tváři a nakouknu mu do papírů, co drží před sebou a zaujatě čte. Ten se ale nakloní na druhou stranu, aby se dalšímu střetnutí s mou dlaní vyhnul.
,,Bille přestaň, nemám náladu."
Pozvednu lehce obočí a zase se narovnám. ,,Vůbec nic nedělám, pouze jsem tě pohladil. A toho, že nemáš náladu jsem si díky bohu stihl všimnout," téměř odseknu, protože je Tom dnes extrémně hnusný. Zítra skládá závěrečnou zkoušku z maturity, kterou já už naštěstí mám za sebou, takže se snaží dohnat poslední zbytky učiva.
 
 

Reklama