Schatten im Licht

Schatten im Licht - díl 21.

Neděle v 22:24 | Mintam


Ještě chvíli si deník převracím v rukou, než ho zase vrátím na stůl. Ne, neměl bych! Začnu sklízet papíry kolem na jednu hromádku a celkově se snažím soustředit na jiné věci. Asi po půl hodině poklízení věcí vezmu sbalenou Billovu tašku a vyjdu s ní z jeho pokoje. Když budu dál od jeho deníku, třeba to pokušení bude menší.
Poté si v kuchyni naliji do sklenice džus, protože to je jediné, co dnes asi můj žaludek snese, a s notebookem na klíně dosednu na gauč. A sotva notebook zapnu, už mi skype hlásí zprávu, že je Thea online, a ráda by se mnou mluvila. Krátce upiji ze sklenice a s nádechem přijmu videohovor.
"Ahoj, zlato," ozve se ještě před tím, než se mi s mírným zpožděním na obrazovce objeví její obličej. Ani mi nedojde, jak automaticky naše řeč přejde do angličtiny, nějakým způsobem je to pro nás pohodlnější.
"Ahoj," s úsměvem jí přivítám a pohodlněji se usadím. "Kolik je vůbec hodin, že voláš?"
"Půl deváté ráno, včera jsme se dostala brzo domu, tak jsem si dnes přivstala. U vás je počítám večer, ty jsi doma sám?"
"V tuhle chvíli jo," přikývnu a velmi stručně jí odvyprávím, co se stalo s Ninou a proč Bill odešel zpět do léčebny. Samozřejmě vynechám detaily o baru a všech okolnostech. Ale jak řekla Melanie, dělejme, že to, co si nepamatujeme, se nestalo.

Schatten im Licht - díl 20.

2. května 2017 v 22:40 | Mintam


Naučil jsem se už jednu věc, a to neradovat se okamžitě, když to chvíli vypadá, že už to s Billem musí mít jen dobré pokračování. Ani ale poučení mne tentokrát nedrží zkrátka, když se mi při otázce, zda by se mnou mohl skutečně odletět do LA, rozlijí v těle mnohačetné emoce.
"Jasně, že jo. Stále to myslím vážně," přikývnu, stále trochu bez dechu, zaskočen sám svými emocemi.
"Jak dlouho to bude trvat? Kdy můžeme odletět?"
"Počítám s tím, že ti budeme muset sehnat povolení k pobytu, což nějaký čas vezme. Ale měl by to dost urychlit fakt, že tam máš rodinné příslušníky, obzvláště pak mámu. Zjistím to a řeknu ti, co všechno bude potřeba."
"A budu potřebovat pas."
"To je pravda, ty vlastně nemáš ani pas. Dřív nebo později tě k tomu ale budu potřebovat."
Bill se odmlčí a po chvilce pouze přikývne. Nejprve chci začít mluvit na téma odjezd, ale pak mi dojde, že tady a teď s tím zatím nijak nepohnu. A kromě toho vypadá, že je myšlenkama jinde, než v této místnosti, proto zaženu své plány pryč a s nádechem si překřížím ruce na prsou.

Schatten im Licht - díl 19.

30. března 2017 v 1:01 | Mintam
Jediný význam pro mne ten song měl k tomuhle dílu, něco nového, help me back on my feet... Hezké počtení, přeji ;)




Druhý den se probudím s neskutečnou bolestí hlavy. Podíval bych se, kde vůbec jsem a jaká je část dne, ale myslím, že při sebemenším pohybu, moje hlava exploduje. Jediné, co právě plně vnímám, je fakt, že ležím zcela nahý na břiše, a je mi chladno na lopatky, které nemám přikryté dekou. S největší opatrností otevřu obě oči a sevřu dosud otevřené rty k sobě. Ze sucha v hrdle je mi úplně zle! Zkusím pomalu polknout, ale jako by moje tělo tuhle činnost zapomnělo. Svádím boj s tím, že pokud se do pár sekund nenapiju, nemůžu zde přežít. Zároveň mám ale pocit, že tu cestu pro pití nezvládnu už vůbec.
Díky pudu sebezáchovy se ale automaticky začnu pomalu přetáčet na bok, a lehce se nadzvednu v pravém lokti. Že to byl špatný nápad mi dojde v okamžiku, kdy se musím kvůli návalu nevolnosti svalit na záda. Pevně přivřu obě oči a pokouším se nabrat nový dech. Ani po chvíli nejsem schopen větších pohybů, proto jen v poloze ležmo přetočím pohled na druhou stranu postele. Je rozestlaná, ale prázdná. Pohledem s hloubavou myšlenkou sjedu na protější bílou stěnu. Jenomže najednou jako by bílá vůbec nebyla. Začnou se mi na ní promítat střípky včerejšího večera, díky čemuž mi dojde, kde se právě nacházím. Moc těch střípků vzpomínek není, ale je jich rozhodně dostatek na to, abych si v duchu stihnul vynadat do idiotů.

Schatten im Licht - díl 18.

11. února 2017 v 0:11 | Mintam
Kratší díl, protože jsem z něj měla pocit, že přesně takhle je kompletní. Hudba u tohoto dílu mne doprovázela celé psaní a nějakým způsobem se mi vryla pod kůži, proto tu musí být. A jinak to detailní popisování místa, kde se Tom pohyboval s autem, je prostě jen způsobené tím, jak to místo miluju - stejně tak to, kde parkoval, jsou garáže, kde se natáčelo Spring nicht - prostě pro příběh třeba nepodtstatné, já si jen potrpím na to, aby příběhy měly reálná místa :D Příjemné počtení :)

Hudba: Generdyn Music Ft. Zayde Wolf - Heroes


Venku nasednu do auta a s výdechem se rozhlédnu kolem sebe po ulici. Vážně je dobrý nápad jet autem, když Bill odešel po svých? A na terase jsem určitě nebyl déle, jak deset minut, takže nemohl urazit jistě velkou vzdálenost. Druhým faktem je, že s ním odešel i Bí, takže by pes mohl taky sloužit jako dobré poznávací znamení. Z auta proto zase vystoupím, zakmnu ho, ale nikam se nepohnu. Začne mne totiž sžírat představa, že jenom přeháním a Bill se skutečně za chvíli dostaví domu, a já tu nebudu. S rozporuplným pocitem vyndám zase z kapsy klíče od domu, do kterého vejdu a automaticky nasměruji kroky do kuchyně. Z lednice utrhnu drobný lístek papíru, na který napíšu vzkaz, aby se mi ozval, kdyby případně dorazil domů dříve než já a s pramalou nadějí, že by tak Bill učinil, i kdyby domu dorazil, ho nalepím na futra dveří od předsíně, aby ho při příchodu nemohl minout. Ještě jednou si lístek po nalepení prohlédnu, protočím klíče od domu v ruce a s odhodlaným výdechem se vydám do víru ulic.

Schatten im Licht - díl 17.

27. ledna 2017 v 23:46 | Mintam


Když se za Billem a Sandrou zavřou dveře od jeho pokoje, vrátím se zpátky do kuchyně, kde začnu nervózně přecházet z místa na místo. Jak mi může Sandra v klidu říct, že ať se dnes stane cokoliv, musím setrvat? Já si myslím, že jsem dosud absolvoval a obětoval víc věcí, než bych si byl kdy ochotný připustit. Nedokážu se ani soustředit na dodělání té snídaně a tak se z kuchyně odeberu a dojdu před dům, abych si zapálil. S dosednutím na první schod už mezi rty svírám jednu z cigaret, kterou zapálím.
S prvním potáhnutím mám pocit, jakoby mne ten zlozvyk vůbec neukojil, ale naopak rozbouřil všechno, co se snažím za poslední dobu potlačovat. S výdechem přivřu oči a zadívám se na druhý konec ulice. Dva kluci tam s hlasitým výskotem přejíždějí na kolech z jedné strany na druhou. Najednou jim závidím tu volnost, tu bezstarostnost. Dokonce se snad ani nestrachují, že ačkoliv jsme v klidné čtvrti, může se kdykoliv objevit na silnici nějaké auto. A možná že ano, ale nenechají strach vyhrát nad pocitem radosti z momentální činnosti.

Schatten im Licht - díl 16.

20. prosince 2016 v 23:10 | Mintam

Po návratu z letiště naleznu dům ztichlý přesně tak, jak jsem ho opustil. A nyní bude o to tišší, že ho budu sdílet jen já a Bill. Automaticky vezmu za kliku od jeho pokoje a nakouknu dovnitř. Slyším tichý šum, než se krátce na to přede mnou objeví Bí. Prohlédne si mne, zmateně se posadí a pak odkráčí zpět na své místo, kde Billa střeží od prvního okamžiku. Ačkoliv se Billovo tělo momentálně nachází ve větším klidu, než v jakém bylo brzo ráno, i tak zůstalo v neměnném spánkovém režimu. Jeho bloňdaté prameny vlasů, smáčené potem poslední noci, se mu propletené lepí na čelo a tvář. Tiše zase pokoj opustím, tentokrát ale s tím, že nechám dveře pootevřené, aby mohl ven Bí, nebo abych slyšel, kdyby Bill něco potřeboval.
V kuchyni postavím vodu na kafe a pak začnu jako tradičně každé ráno připravovat hlavně Billovi čerstvou šťávu z vymačkaných pomerančů, kterých jsem si koupil velké zásoby. Ano, ač se to třeba nezdálo, vzal jsem si rady Melanie k srdci a snažím se všechno dodržovat. Velkou zásluhu na tom samozřejmě má ale hlavně Bill, protože bez protestů se snaží denně do sebe všechnu tu šťávu dostat. Je to totiž to jediné, co zatím dokáže v žaludku udržet.

Schatten im Licht - díl 15.

6. prosince 2016 v 23:34 | Mintam
Psala jsem už minule, že se nemohu omlouvat - je to k ničemu, a i kdybych chtěla, nikdy mi to slůvko omluvy nevykouzlí nikterak více času, abych se mohla napravit. A proto až nyní další díl, a doufám, že do konce roku ne poslední. Díky i tak za vše ;) M.

S výdechem od Billa povstanu a posadím se na okraj vany, aniž bych z něj spustil pohled. Vážně momentálně netuším, co s ním chci provést, ale okolnosti mne nutí udržet ho v tomhle stavu, jak dlouho bude potřeba, ať to stojí cokoliv.
"Absťák ale nemůže být tak silný, když to nebereš pravidelně, ne?"
"Blbost," zavrtí hlavou na nesouhlas a obličej schová do dlaní. Teď nevím, zda je blbost moje úvaha, či to, že to nebral pravidelně.
"Nemám zkušenost, tak se ptám," řeknu úplně zbytečně se zbytkem naivity. Upřímně ani nemám zkušenost, jak takový absťák pořádně probíhá. Jediné co jsem kdy četl, nebo viděl ve filmech, byly křeče, horečky a celková slabost. Jenže jaká je realita?
"Je to pořád ten stejně zkurvený pocit!" procedí mezi zuby.
"Musíš vědět ty, jestli si tím vším chceš zase projít. Jestli dokážeš být delší čas bez toho."
"Nevíš, co to je!"
"Já přece vím, že netuším, o čem tu mluvím. Ale ty to popisuješ jako zkurvený pocit, takže to asi nebude nic příjemnýho. Jen chci, aby sis ujasnil, zda ten absťák chceš absolvovat, když už jsi začal."
"Já prostě nevím, ok?!" pronese hlasitěji, s bolestnou grimasou pevně obmotá prsty své napnuté pravé lýtko, a hlavu s tvrdým nárazem opře o dveře.

Schatten im Licht - díl 14.

27. října 2016 v 0:12 | Mintam
Díl psaný převážně při cestách autobusem, protože jinde nemám klid a zázemí, kde bych mohla psát. Právě proto to tak dlouho trvalo, protože jsem poslední dny schopná psát pouze tam! A že to byla doba, než jsem najezdila busem tolik hodin, aby vznikl díl! Je mi to upřímně moc líto, ale... netušila jsem, že mě někdy něco dokáže tak moc odtrhnout od psaní, jako moje životní situace poslední dobou. Nikdy jsem si z ničeho moc hlavu nedělala, ale najednou musím a neumím to správně zpracovat, nedokážu správně fungovat. Snad jen poprosím o držení palců do následujících dvou týdnů, jinak zklamu samu sebe a o psaní se mi bude leda tak zdát. Nebudu se ale sama strašit hororovými scénáři, zítra mne čeká skoro dvouhodinová cesta busem, takže jistě někam zas pokročím. Aspo třeba založím wordovou stránku s číslem patnáctého dílu... Bude, všechno bude, zůstat optimistická! Snad mé řeči nezkazí počtení ;)


Sáček v ruce převracím neustále dokola a myšlenky se mi honí v hlavě jak divé. Jako bych stále nemohl uvěřit, že držím v ruce drogu, nebo jako bych se snažil z toho malého sáčku vyčíst, proč ho Bill přinesl s sebou. Odpovědi se ale nedostavuje, proto je pro mne vysvobozením, když se za mnou otevřou dveře a já sáček musím opětovně skrýt v ruce.
"Tak," Melanie obejde stůl a posadí se naproti mně, "Bill se zanedlouho vrátí, máme nějaký čas na sebe."
"Takže rychlé rande," vypadne ze mne bez rozmýšlení, snad z určité nervozity, kterou způsobuje pevné svírání jedné z dlaní.
"Na oběd to nevidím, stihneme asi jen tak kafe, ale můžeme to nazvat rande," chytne se toho s úsměvem.
"Fajn," pousměju se, aniž by se to jeden z nás snažil uvést na pravou míru. "Spíš mě zajímá, vy na to sezení nechodíte s nimi?"
"Některých se účastním, některá vedu sama, liší se to. Máme tu pár interních a pár externích odborníků, a dělíme se na různá zaměření. Ve zkratce se prakticky dělíme podle druhů drog a jejich závislostí. Úplně jasné hranice to ale taky nemá."
"Jasně," přikývnu, a neodpustím si aktuální myšlenku. "Nechci nijak podceňovat tu práci, a nikdy jsem se ničeho takového neúčastnil, proto mi možná tu myšlenku odpusťte. Jen se mi nechce věřit, že by pouhá sezení donutila závislého člověka přestat."

Schatten im Licht - díl 13.

13. září 2016 v 23:50 | Mintam
A dost! Obdivuji lidi, co dokáží rodinu, soukromý život, volný čas, práci a koníčky skloubit dohromady. Já mám někdy v tomhle takové výpadky, že vždycky aspo třičtvrtě z toho dohromady nikdy nestíhám. A pak to dopadá takhle. A do toho všeho je to téma takové náročnější a nechci to úplně odflákout, proto zase taková pauza... Ale už nebudu dělat sliby, ani hledat výmluvy proč to nejde, a budu prostě psát, protože mi to PŘECE vždycky tak moc chybí, když se k tomu vrátím :-*

Hudba: Ed Sheeran - I see fire


Po delší době mi přijde, že voda, ve které Bill dosud ležel, musí být již studená, proto ho zkusím opatrně oslovit. Nejprve vůbec nereaguje, pak ale pomalu oči otevře a zlehka se nadechne.
"Bille, ta voda," sáhnu ještě prstem do vody, abych se skutečně ujistil, "je studená. Měl by ses usušit."
"Jo." Upřímně jsem nečekal reakci žádnou, a už vůbec ne pozitivní.
"Ok, chceš pomoci ven, nebo to zvládneš?" zeptám se, už ale spíše řečnicky, automaticky mu totiž začnu pomáhat z vany. Stisknu mu paži, abych ho přidržel, ale on se najednou odtáhne.
"Nedotýkej se mě," řekne s jasným důrazem, nikoliv ale s odporem. Nečinně zůstanu tedy stát, a až když stojí celý venku, natáhnu se po nejbližším ručníku, abych ho nabídl jeho, již méně rozklepanému tělu. Než se do obrovského ručníku zabalí, stihnu si povšimnout, že tetování se skutečně objevuje po celém jeho těle, ač vždy jen na určitých místech. Na místech, na kterých chtěl schovat jizvu, vzpomínku na otce.
"Můžeš mi přinést napít?"
"Jasně," otočím se na patě ke dveřím.

Schatten im Licht - díl 12.

6. srpna 2016 v 0:17 | Mintam



V následujících dvou dnech vypadá všechno náhle klidněji. Bill je nějak vyrovnaný, smířený se situací, a dokonce ho přistihnu se i více usmívat. Myslím si, že pro klid jeho duše je rozhodně lepší, že se o Ninu někdo postará, aniž by si o ní musel dělat starosti.
Ten, kdo si již ale dělal starosti, byla moje mamka, která mi během posledních dvou dnů volala asi třikrát, i přes to, že jsem jí řekl, že je všechno v nejlepším pořádku. Ani nevím, jak bych jí měl odvyprávět to, co tu těch pár dní s Billem prožíváme, a jaký že má její druhý vlastní syn problém. Podařilo se mi se z toho nějak vykroutit a slíbit jí, že se tentokrát ozvu již sám.

Schatten im Licht - díl 11.

2. července 2016 v 0:07 | Mintam
Kdepak, nepřestala jsem psát. Jen opravdu nebyl čas, myšlenky a nějak jsem se do toho příběhu celkově nemohla dostat. 11. dílek jsem ale pocitově dala až dneska a doufám proto, že bude ke čtení ;)
Hudba: Noel Gallagher - If I had a gun



Dojdeme pomalejší procházkou až ke stanici metra s názvem "Hermannstrasse". Maličko se rozhlédnu, protože se přesně na tomto místě Sandra zastaví a pozvedne obočí. Jsme snad v cíli?
"Když se podíváte tamhle vpravo, vidíte roh zeleného domu?"
"Ano."
"Tam žije Nina. Kdybyste někdy hledal Billa, bude tam."
"Říkal, že se někdy zdržuje u Niny. Má tam dokonce i psa."
"A teď se podívejte směrem k tomu mostu. Když sejdete vyšlapanou cestičkou až do doliny pod něj, naleznete tam drogové doupě, které je nejvíce proslulé široko daleko. Tam prosím nikdy nevkročujte, i kdyby se mělo dít cokoliv."
"A proč jsme tedy tady my?"
"Chci, abyste věděl o nejdůležitějších místech, kde se váš bratr zdržuje. Neříkám, že Bill v poslední době toto místo navštívil, ale pravděpodobné to je, vzhledem k tomu, že se tam zdržuje i William. Do těchto míst se bojí vstoupit i policie a celkově zákon sem nedokáže zasáhnout. Žijí tady samozřejmě i normální lidi, kteří to tu nemají vůbec jednoduché. Na protější straně, na chodníku, muž v zelené bundě, to je Oliver. Neotáčejte se ale, není radno s těmito lidmi navazovat oční kontakt."
"Oliver. To jméno jsem u Billa už někdy slyšel," nejsem ale momentálně schopný vybavit si chvíli, kdy jsem o něm slyšel. Snad v době, kdy jsem poprvé zjistil, že bere drogy? Myslím, že ten kluk, který se tam s ním popral kvůli sáčku s heroinem, se zmiňoval o Oliverovi, nebo se snad sám tak jmenoval?

Schatten im Licht - díl 10.

6. června 2016 v 12:34 | Mintam
Tento díl byl rozepsaný neskutečně dlouho, a měl být již dávno dopsán a vydán. Jenomže myšlenku mi spolkl čas, ve kterém se toho událo strašně moc, a já nebyla schopna najít si minutku a do tohoto příběhu se ponořit. Nyní je má životní situace ve fázi konce a nového začátku, a já dostala konečně chuť tento díl dopsat, takže je tu. V sobotu odlétám pryč, a vracím se až za týden, takže se pokusím do dovolené dopsat ještě jeden díl, abych dohnala to dlouhé čekání a hlavně celkově ty resty tady na blogu a v mém životě... Takže přeji zatím hezké počtení u o něco delšího dílku ;)
Hudba: Ewa Farna - Hymn for the Weekend


Střep se mi podaří vyndat a ránu trochu vymýt, proto se rozhodnu jí to čistě obvázat. Než to ale stihnu dokončit, stiskne mi najednou vší silou probuzená Nina paži.
"Au!" cuknu okamžitě z jejího pevného sevření, a s nepochopením si jí prohlédnu. Upře na mě svůj kalný pohled, s rozšířenými zorničkami. Zalape po dechu, jako by se probrala k životu. Nedokážu s ní více než těch pár sekund udržet oční kontakt, proto opatrně z postele vstanu. Bill opožděně zaznamená, že se probrala, a proto místo vedle ní zaujme nyní on, a pohladí jí okamžitě po vlasech.
"Je to dobrý, Nino, jsem tu s tebou," při veškeré snaze převrhne ovšem misku s krvavou vodou na koberec. Ztěžka vydechnu, protože nedokážu z paměti vymazat ten její upřený nenávistný pohled, jako bych jí nejvíce ublížil právě já. Sehnu se tedy alespoň pro tu misku, a hadr, ale Bill se po mne hned vyplašeně ožene pohledem.

Schatten im Licht - díl 9.

23. května 2016 v 18:55 | Mintam



Dalších pár sekund jen šokovaně zíráme na to bezvládné tělo před námi. Hned na to k němu ale přiklekneme a zkusíme zjistit, zda vůbec dýchá.
"Otevři okno," přikážu hned na to Thee, když se ujistíme, že Bill dýchá. Automaticky mu zvednu nohy do vzduchu a doufám, že moje zkušenosti z přednášek o první pomoci si pamatuji dobře. Jednou rukou mu nohy přidržím ve zdvižené poloze, což při jeho váze není nijak náročné, a druhou rukou ho lehce plácnu po tvářích. Nedokážu přesně popsat, jaký mám v sobě pocit, ale jsem si jistý tím, že jsem příliš nervózní z toho, co se právě s jeho tělem událo. Má domněnka pouze je, že tenhle kluk už ztratil sílu nad svým životem. Po chvilce konečně projeví opětovné známky života, s velkými obtížemi se nadechne a na krátkou chvíli otevře oči.
"Bille, vnímáš?" zeptám se ho okamžitě, s již zrychleným dechem, díky adrenalinu, který v mém těle pulzuje. Polkne, ještě jednou se těžce nadechne a začne se pokoušet o postavení se. "Zapomeň na to, lež!"

Schatten im Licht - díl 8.

16. května 2016 v 20:51 | Mintam
Zase se omlouvám se odmlku, ale mám takové "narozeninové období" - všichni kolem mne, a včetně mě, máme narozeniny, a tak jdu z oslavy do oslavy, nebo chodím jen na skleničky plánovat červnovou dovolenou, a v práci mě nutí být déle a častěji než chci,....a mezi to se mi nevmísí čas na dílky :( Už teď mi je ale jasné, že před dovolenou musím napsat dílků více, abych mohla v klidu slunit své tělo a neměla výčitky, že na povídku kašlu :D (a přitom když k tomu zasednu, tak píšu jedna radost, tak mi to vysvětlete, proč se sakra neurvu častěji!)!! Takže příjemné počtení ;)
Hudba: Tokio Hotel - Stich ins Glück


"Jak se ti ho podařilo přimět, aby si sem s tebou šel sednout?" zeptám se ihned Thei po tom, co se Bill na malý okamžik vytratí z kuchyně.
"Snad bys nežárlil," zasměje se rozverně.
"No dovol," vydechnu s protočením očí, "myslím tu otázku vážně."
"Jej, Tome. Prostě jsem ho jen chtěla dostat z té ledové nálady, tak jsem ho přizvala na skleničku."
"To šlo docela snadno, na to, že mu ráno bylo ještě špatně," protočím si hrdlo prázdné láhve mezi prsty a ledabyle si přečtu etiketu.
"Ono to s ním snadno jde, když člověk není hned skeptický," poučí mne opět, což mne donutí vzdychnout. Ví moc dobře, jak poučování nesnáším. Spolknu raději to, co mám právě na jazyku, a jen pokrčím rameny.
"Jen aby to nebylo tím, že snadný je to jen tehdy, když je mozek něčím omámený."
"Vždyť to říkám, jen skeptický. A i kdyby, furt lepší, kdyby byl opilý, než..," chce větu doříct, když ale na chodbě uslyšíme jeho kroky.

Schatten im Licht - díl 7.

6. května 2016 v 12:23 | Mintam
Když jsem se toulala Berlínem, dodalo mi to tolika inspirace, že jsem hnedka první den napsala kus. A včera, nabita energií z toho, že jsem měla tu čest strávit s tím křehkým tvorem pár minut mého života, jsem v buse dopsala celý díl. Takže hned jak se trochu proberu z Berlínského snu, oběhnu opět mé oblíbené blogy a začnu se zase probírat ;) Příjemné počtení. Hudba je tentokrát asi jasná, neboť jsem při tom psaní nedělala nic jiného, než si pouštěla jeho hlas stále dokola :-*
Hudba: Billy - Love don't break me



V jakémsi nemilém rozpoložení dojdu až nahoru do našeho pokoje, ale místo slibovaného balení kufrů, padnu zády do postele a zadívám se do stropu. Pohltí mne absolutní zoufalství, že mám pocit, jako bych se v tomto domě dusil. Jako by už nezbyl v celém Berlíně žádný kyslík, a já pro něj musel odletět až do Los Angeles. Po chvilce, co oči zavřu, zaslechnu tiché zavření dveří za osobou, co do pokoje vešla.
"Tome," vydechne Thea, "nemůžeš myslet vážně, že se chceš sebrat a vrátit se domů."
"Proč? Já chci domu! Tady doma nejsem, nebyl jsem a nikdy nebudu. Nedá se tu dýchat."
"Šílený je, že jsem tě takhle nikdy neslyšela mluvit. Jsme tu pár dní a ty už smýšlíš takhle?"
"Jak jinak mám smýšlet?! Tak mi poraď prosím!" vznesu absolutně vytočen zoufalstvím.
"Tak si přiznej, že mu stejně pomoct chceš! Je to tvoje rodina! Nemůžeš nad ním zlomit hůl a prostě odletět zpátky! To si nezaslouží!"
"Neznáš ho! Ani jeden z nás ho nezná, nevíme, co si zaslouží a co ne! Ne, nechci s tímhle mít nic společného. Nechci, nemám na to!"
"Jsi tvrdohlavej hlupák! Ok, jeď. Nic tě tu přece nedrží! Ale já zůstávám!"
Pevně se nadechnu a na posteli se posadím, abych jí viděl do tváře. "Jak zůstávám?! Proč bys tu, proboha, zůstávala?"
"Moje rozhodnutí! Měl bys začít balit, ať stihneš letadlo ještě dneska!" bouchne za sebou dveřmi, za kterými už jen slyším její kroky scházející schody.

Schatten im Licht - díl 6.

29. dubna 2016 v 0:26 | Mintam
Tohle už není ani omluvitelný, jak dlouho mi to trvalo. Jenomže, horší je, že už ani nemám odpověď, proč mi to tak dlouho trvalo. Skončila pracovní honička, začíná jiná honička,... No ale, odteď mám více volna, než si zasloužím, do toho Berlín, a já prostě věřím, že se zase rozepíšu, cítím to v tom, leč chladném, slunci ;) Hluboká omluva, dílek je tu, blog by taky zas měl být trochu živější a moje maličkost už jen čeká na nabití energie od jisté osoby, kterou uvidí už za necelý týdem :-* Zatím přeji hezké počtení a hudbu snad ani nemusím vysvětlovat ;)
Hudba: Prince - Purple rain



Ráno když otevřu oči, zjistím nejen, že již Thea neleží vedle mne, ale taky to, že venku svítí nádherně sluníčko. Líně se protáhnu a porozhlédnu se po místnosti. Nevím, proč přesně vzbuzuje ve mne tento dům takový respekt a úzkost. Zároveň mi přijde strašně studený, ale možná jsem jen ještě nedostal šanci, začít to vnímat jinak. S hlasitým zívnutím zpod peřiny vytáhnu nohy a na posteli se posadím. Ani nevím, jestli nemám stále větší chuť si pobalit věci a vrátit se do svého normálního života, zpět do LA.
"Dobré ráno," pozdravím Theu, když seběhnu do kuchyně, a s hlasitým žuchnutím dosednu na židli. Až teprve pak si všimnu, že v kuchyni obíhá s hadrem a stírá povrchy. "Co děláš?"
"Dobré ráno," otočí se teprve s širokým úsměvem obličejem ke mně, a hadr odloží na linku. "Uklízím, chci trochu pomoct Yvonne. Nedokážu nic nedělat, však víš."
"Co když se sbalíme a vrátíme do našeho normálního života?" zkusím se s ní podělit o svůj nápad, ale ihned podle jejího výrazu poznám, že dobrý rozhodně není.

Schatten im Licht - díl 5.

17. dubna 2016 v 23:38 | Mintam
Moc jsem se od posledně nepolepšila a stydím se za to. Čas si holt nevybírám poslední dobou já, ale on si vybírá mne. Je to všechno takový hektický, a to ani nechci mluvit, až začne květen... Nicméně, dala jsem si závazek, že tu povídku napíšu, tak to dodržím, i kdyby mě to mělo stát všechny moje síly! Není to ani tak o síle, jako spíš se k tomu fakt dostat - jak jsem již psala, něco se napíše samo, něco trochu zabere, ale s mým přístupem, že od toho furt odbíhám, nelze dosáhnout ničeho. V duchu se za to bičuju :D
Snad ale dílek bude čtenářsky zajímavý :)
Hudba: David Bowie - Blackstar



Po dohodě s Theou si skutečně po celém dni venku sbalíme na hotelu věci s tím, že to na pár dní v tom domě zkusíme, když jsme tam beztak dosud spali. Já z toho upřímnou radost nemám, ale pokud Thee nechci říct o té kruté realitě, na kterou stejně jistě brzy přijde sama, musím něco zkousnout. Jak bylo slíbeno, Yvonne už na nás čeká s večeří a ještě větší radost má, když nás vidí i s kufry.
"Tak jsem vás přemluvila?"
"No jen když tu vážně nebudeme překážet," omluví Thea to smluvené vpadnutí.
"Komu? Stejně jsem tu na celý den zůstala sama, Bill se neukázal," pokrčí mírně rameny, ale hned s úsměvem odstoupí ode dveří, "tak pojďte dál."

Trochu sklesle si povzdechnu, když si představím, s jakou jsme se ráno s Billem rozloučili. Teď už vím, s kým se pravděpodobně stýká a o to více mne štve, že se celý den neukázal. Copak se nesnaží se svým životem něco dělat, když je teď čistý, jak tvrdí? Nebo se prostě nedokáže zbavit starých přátelství? A nebo, v tom jede znovu, jen si to nechce přiznat. Chtěl bych si s ním promluvit jen tak, z očí do očí. Nerad bych do toho zatahoval Yvonne, ale koho jiného se zeptat, když se Bill na celé dny ztrácí.

Schatten im Licht - díl 4.

11. dubna 2016 v 22:26 | Mintam
Tak mi to trvalo déle než týden! Ale jsem s novým dílem tady.
Tento díl myslím vysvětlí více než dost, každopádně tím životní stíny Billa rozhodně nekončí, má jich plnou hlavu... Doufám jen, že další díl bude tentokrát dřív. Příjemné počtení.
Hudba: Radiohead - No Surprises



"Už asi i trochu chápu, proč ten kluk nemůže mít normální život," sdělím ihned Thee můj dojem, když se Yvonne ztratí v patře.
"Uznávám, že je to trohu přehnané. Na jednu stranu ale, když je člověk takhle emocionálně rozpoložený, má větší sklon k tomu, aby se zapletl s těmi podezřelými lidmi, z nočního života, jak říkala Yvonne. Nikdy nevíš, co člověka v zoufalé situaci napadne."
"Teď si z toho ještě navíc vytvořila i přehnanou představu, ne? Ona snad Billa narozdíl od nás alespoň trochu zná, a tudíž musí být schopná odhadnout, čeho je schopný."
"Možná právě proto, že ho zná. Neříkám samozřejmě, že to tak je."
"Já už tady nevím, čemu věřit."
"Jsem v tom taky již trochu ztracená," přikývne a ihned stočí pohled ke dveřím, ve kterých se zjeví opět Bill. Již oblečený, jako by někam mířil, a s již zdravější barvou v obličeji. Jen ty tmavší kruhy pod očima mu zůstaly.

Schatten im Licht - díl 3.

3. dubna 2016 v 12:58 | Mintam
Jsou dny, kdy nenapíšu ani řádku, a pak jsou dny, kdy napíšu celý díl, takže jsem v tomhle nevyzpytatelná. Smyčky kolem života Billa se pomalu utahují, a slibuji, že se včas ty smyčky začnou rozplétat - nevím, zda přesně bude náznak už v příštím díle, ale tak nějak je to v plánu ;) Prozatím tedy ještě jeden z dílů, kde Tom tápe v těch zjevujících se stínech jeho bratra.
Hudba: Pink Floyd - Comfortably Numb



"Bille, potřebuju se na to zeptat nějakého berlíňana. Je hodně složité dostat se do Berghainu?" vytáhne Thea, když jsou asi čtyři odpoledne, a my jsme s Billem prošli několik kilometrů pěšky po Berlíně. Venku svítí sluníčko, ulice nejsou plné turistů, či jiných lidí, a dokonce mezi námi ani nedochází ke trapným chvilkám ticha. Buď je neustále co obdivovat, nebo je Bill k nezastavení. Ani v tomhle si podobní nejsme, já totiž takhle nemelu. Thea je teda přesvědčená, že jo, ale já si myslím, že rozhodně nejsem tolik ukecaný, jako Bill.
"Jasně, Berghain," vzdychne Bill a v jeho tváři je vidět, že si momentálně hryže vnitřní část spodního rtu. "Je to složitý, záleží jaký trefíš den a jakou trefíš hodinu."
"Nechci do Berghainu," ušklíbnu se na Theu. Vážně nemám chuť jít do nejnavštěvovanějšího klubu, kam jezdí lidé z celého světa, kde je to jen plné lidí, alkoholu, drog a sexu. Jasně, v první řadě tam jde člověk tančit, nebo alespoň Thea to měla v plánu, ale já mám stejně z těch věcí okolo takový respekt, že nejproslulejší klub široko daleko nemám náladu navštívit. Což je velmi paradoxní.
"Tome, jenom to zkusíme, ven můžeme vždycky," nepouští z tváře ovšem nadšený úsměv.
"Aha," uchechtne se Bill, "lidi tam stojí fronty, aby se dostali dovnitř, což se některým vůbec nepovede, a vy si prostě po třech hodinách řeknete, že půjdete domu. To se omlouvám, ale to by rozesmálo kohokoliv z Berlína."

Schatten im Licht - díl 2.

29. března 2016 v 21:32 | Mintam
Zabralo mi to velmi času, než jsem stvořila díl druhý, na vině ovšem byla opět práce, které jsem prostě musela dát přednost. Díl jsem jinak v hlavě měla stvořený už po celý ten týden, a týrala se odepíráním si ho sepsat, pokud jsem nechtěla chodit spát pozdě v noci...
Díl je každopádně tady, a do dalšího mi to doufám nebude snad trvat tak dlouho ;)
Hudba: Coldplay - Ink



"Chtěl bych se, všeho co mi otec odkázal, vzdát ve prospěch mého bratra," pronesu, zcela přesvědčen svým rozhodnutím, když advokát dokončí čtení otcovy závěti.
"Pokud jste si tím jistý, budeme to muset sepsat a vy oba mi to stvrdíte podpisem."
"Samozřejmě," přikývnu. Vedle mne sedící Bill si prsty nervózně poklepává po kraji koženého křesla. Dosud řekl asi jen dvě slova, a z toho jedno byl pozdrav.
"Jste ochoten mi to i vy," pohlédne taktéž na Billa, "stvrdit podpisem?"
"Vždyť je to jedna velká komedie!" vypadne z něj nesmyslně a nepochopeně zavrtí hlavou.
"Co je a co není komedie, to já bohužel rozsoudit nemohu. Pokud jste ovšem proti tomu, aby se Váš bratr vzdal svého dědictví, můžete to nyní vznést samozřejmě nahlas."
Bill ke mně zvedne pohled, s výdechem semkne rty k sobě, a jen mne mlčky zůstane pozorovat. Nevím, co bych k tomu měl více říci, ale jeho pohled je mi více než nepříjemný.
"Bille, asi by ses měl vyjádřit," pronesu klidným hlasem.
"Ok," polkne a pohled konečně stáhne zase na svůj vyhlídnutý roh stolu, kam zírá od začátku. "Podepíšu to."
"Takže s tím souhlasíte," přikývne advokát a strhne pohled ke svým lejstrům, kam si něco zapíše.

Schatten im Licht - díl 1.

23. března 2016 v 0:59 | Mintam
První dílek, který nemusí v provopočátku dávat vůbec smysl, je tu. Všechno bude rozplétané díl po dílu, a nebude ani dlouho trvat, než vyjde na povrch důvod, proč je Bill takovým, jakým v dnešním díle je. Snad se to bude dát číst, aniž by člověk zatím tušil ;)
Čerpání atmosféry ze songu: Kevin Rudolf - Scarred



Druhý den ráno v hotelu u snídaně se zadívám z okna na rušnou ulici za ním. Venku už od ranních hodin září slunce, a jeho paprsky slibují příjemný jarní den. Alespoň že nemusíme celý den běhat po městě v dešti.
"Těším se," usměje se pozitivně Thea.
"Mám z toho docela respekt," upřímně přiznám a stáhnu pohled k ní. Ta jen přes stůl natáhne svou ruku, aby jemně svými prsty pohladila po vnější straně prsty mé.
"Bude to v pohodě."
"Asi máš pravdu, jen se zbytečně nervuju."
"A mezi námi, třeba nás tvůj bratr očekává. Musel o tobě vědět moc dobře. Protože jestli vím, než dojde k dědickému řízení, musí se dodat veškeré info o rodinných příslušnících, aby se zvážili všichni možní dědicové."
"No, nějaký informace asi věděl. Jsem nicméně zvědavý, kdo všechno jsou dědicové, když o téhle rodině nemám ani páru."
"Tak tvůj otec napsal závěť, takže záleží, kdo všechno do jeho života patřil."
"Je dost ale divný, že zmínil v závěti mě."

Schatten im Licht - prolog

20. března 2016 v 0:44 | Mintam
Vzhledem k tomu, že nejvíce energie a inspirace na psaní má člověk vždy v době, kdy nemá čas, sepsala jsem "prolog" k mému novému tématu povídky. Ani bych tomu neříkala prolog, protože zdlouhavě je to vlastně jen něco jako pohled Toma na současnou situaci, ovšem co všechno ho na té cestě od dnešního dne čeká, to si pravděpodobně nepředstavoval ani v těch nejhorších představách. Název "Schatten im Licht" znamená v překladu "Stíny ve světle" - a vzhledem k tomu, že se většinu času bude odehrávat v hlavním městě Německa, nechala jsem tomu i tu němčinu. Mám vymyšlené určité zápletky a rozhodně vím, jak povídka skončí (alespoň podle dosavadního plánu), jenže jsem se ještě nepustila do psaní. To se ovšem doufám brzy změní. Každopádně je tu zatím prolog, a byla bych velmi ráda, kdyby alespoň trochu zaujal ;)
Budu ráda za jakoukoliv reakci.

A vzhledem k tomu, že mám nasmýšlený veliký soubor hudby ke psaní, tak se asi inspiruji u báří, a dám ke každému dílu nějaký hudební doprovod. K prologu je to jen melodie, která mne cvrnkla do nosu: Effulgence - Distance


 
 

Reklama