TOUR #4 - Berlín I.

16. listopadu 2017 v 1:03 | Mintam |  Me & blog

S velkým zpožděním, ale přeci jen! Protože rok 2017 ještě neskončil ani pro nás, ani pro kluky s turné, musím připojit další "záznam do tour deníku", který vznikl již v dubnu. Původně jsem myslela, že zůstane jen u těch třech záznamů, ale helemese, je to tu zas. A tentokrát z Berlína!
Když se začali prodávat lístky na 3.11. na koncert do Berlína, byla jsem na cestě na dovolenou, a než jsem se dopravila, aklimatizovala a připojila na internet, lístky byly vyprodané. A tak jsem začala hledat někoho, kdo by lístky prodával. Pár lidí se našlo, ale nespolehlivých a tak jsem se vzdala. Poté, co se objevil druhý přídavný termín a to na 18.11., koupila jsem si okamžitě lístky, šťastná, že je uvidím letos alespoň ještě jednou. Jenže v tu dobu se objevila češka, co lístek na 3.11. prodávala, a tak jsem si ho od ní koupila. Původně jsme i kontaktovali Treehouse Ticketing, aby změnili soukromé údaje na lístku a já mohla lístek beztrestně využít, ale TT se ozvali asi až po měsíci, a tak jsme na ně fakt nečekaly. Bylo tam riziko, ale díky předchozím zkušenostem vím, že údaje na lístcích podle občanky nekontrolují, maximálně u VIP lístků. Náhoda je ale blbec, že jo.


Přes to vše jsem v pátek 3.11. ráno vstala, sbalila se a v 7 stála na místě odjezdu. A jak jinak, než s mýma dvěma kumpánkama z dubnových cest. Cesta ubíhala v pořádku, až na trošku
komplikovanější dojezd, neboť Berlín je celý rozkopaný, a navigace s hrála na mrtvého brouka a neustále nás naváděla zpět na rozkopaný obchvat Berlína. Cíl jsme ale trefily a ubytovaly se. Seznámily jsme se s naší recepční, která když zjistila důvod našeho výletu do Berlína, reagovala slovy: "Jo tihle. Tam je takový ten hezký, s těmi dlouhými vlasy." Budiž. Přeložily jsme si to jako, že paní je zná pouze z dob minulých a myslela tím Georga (?).



Tři kilometry od nás se nacházela hala, kde měli kluci večer vystupovat. V instrukcích stálo, abychom k dopravě využily MHD, neboť parkování u haly je omezené. Jenomže MHD u našeho hotelu jelo v úterý a v dubnu, a tak jsme se za díkybohu krásného počasí vydaly k hale pěšky, abychom obhlédly situaci. Došly jsme až k areálu, kde se, mimo jiné, nacházely hlavně prostory Black Box Music, ale kde to zároveň vypadalo, že tam obyčejný smrtelník nemá přístup. Navigace ale tvrdila jít dovnitř, tak jsme zalezly do areálu. Halu jsme skutečně našly, ale došly jsme ze strany, kde nebyla pomalu ani noha, jen kamiony BBM, tourbusy kapely, rádoby catering a otevřený přístup na osvícené pódium v hale. V jednu chvíli nám opravdu přišlo, že jsme na straně za zábranami, kam ani fanoušci, stojící již před halou, neměli přístup.



Tak jako tak jsme se usnesly, že vzhledem k chybějící MHD naším směrem, lenosti při představě jak jdeme znovu tu cca 3,5 km cestu na koncert a 3,5 km zpět po, a dostatečného prostoru k zaparkování (i kdyby tam, kde to ani nebylo určeno) v celém areálu, že pojedeme večer autem. Už jsme si nějak věkem zvykly. Je to pohodlné, může pršet, můžete si poslouchat jakkoukoliv hudbu a jakkoliv nahlas, můžete si zapnout topení, můžete popíjet pivo a kouřit, lehnout si,...
Už nám není 16 let, a na koncerty se z principu vydáváme čím dál tím později (pokud se nejedná o VIP, tam je čas daný). Našly jsme si místečko k zaparkování, otevřely pivo, zapnuly hudbu a obhlédly si situaci před halou. Fronty nebyly nijak velké a fanoušci neustále příjížděli ještě za námi. A přímo za námi zaparkovaly skutečné fanynky, bezpochyb! :D



Cca deset minut po otevření jsme se z auta vypakovaly, aby nezačali se Something New bez nás, jako ve Varšavě :D Fronta byla jedna a z počátku se zdála dlouhá (obzvláště pro ty z nás, co si vše nechaly v autě a šly jen nalehko), ale kupodivu ubíhala neskutečně rychle. V hale jsme tudíž byly s dostatečným předstihem. V první řadě nás zajímalo pivo - které nejen že bylo levné, a v plastových kelímcích Black Bo Music za fant 1 euro, ale hlavně na baru měli i nápojový lístek extra k Dream Machine Tour, kde různé drinky byli pojmenované podle názvů songů, nebo různých kombinací. Ten jsem nevyfotila, ani hopořádně neprostudovala, ale fotku dodám 18.11. :D
V druhé řadě nás zaujala velikost a postavení haly. Kapacita asi 600 lidí, takže ať jste se postavili kamkoliv, stále jste vlastně byli u pódia. Pódium ještě ke všemu bylo postavené ne jako obyvkle na délku haly, ale na šířku, takže dokonalé umístění! Třeba vám dodatečně nakreslím jak myslím ten svůj popis, kterému jistě rozumím jen já ;D Také jsem díky velikosti haly objevila opět fanynku, na kterou si již stěžuji snad v druhém reportu (ta co se složila loni v Berlíně na setkání s Billym, a ta co nám hyzdí školní fotku ze setkánní s klukama z letošního Lipska)...



Samozřejmě jsme zase měly nachystáné svítící náraky s odhodláním sbírat opět body při zasažení jednoho z členů na pódiu, ale z toho sešlo, neboť jsme usoudily, že z takové vzdálenosti by se musel trefit i největší levák na házení, a k tomu ještě slepý. A protože jsme žádného člena nechtěly zranit, sebrala jsem odvahu hodit na pódium pouze jeden z náramků a to v momentě průběhu koncertu, kdy se kluci z pódia uklidili, a zhasli :D Odvaha byla odměněna tím, že můj oranžově zářící náramek se zavěsil za konstrukci pódia... Za to mi ale body přiděleny nebyly :( :D
Show jako taková, co k ní více dodat? Prostě vášeň, skvělá věc, při třetím songu už si vyčerpaností připadám, že se srdce, plíce a hlasivky vezmou za ruce a odporoučí se z mého těla! Ale stejně při tónech čtvrté zase odkládám kelímek s pivem, zase skáču, tancuji a vykřikuji text songu, což v tu chvíli považuji za zpěv :D
Bill samozřejmě v Berlíně mluvil celou dobu v pauzách německy, zmínil, že dnešní show považují spíše za zkušební show, ačkoliv Georg potřebuje ještě alespoň dvě tři show, aby se dorovnal kapele :D Zároveň se při Boy Don't Cry, v části, kde zpívá o Berlínu, pousmál, a poukázal, že tentokrát moc dobře ví, v jakém městě se právě náchází, což zahřeje u srdíčka, né že ne :D Na pozdější otázku, zda mezi fanoušky z Itálie, Francie, Ruska a Polska, se nachází i někdo z Berlína, jsem hrdě křičela a mávala - já vím, já vím, ale mě přišlo, že se tam nikdo nehlásil a nechtěla jsem Billa nechat bez odpovědi :D Ten mi to za to vrátil pěkným (!!) stylem, a to při jeho tradiční otázce, kolik je zde opilých lidí, když si vybral slečnu těsně přede mnou, na kterou s pousmáním mrknul se slovy: "Tak ty musíš být slušně opilá!" Byla! Jenomže pohledy lidí se stočili ke mně! Proč, Bille, proč?! :D Tu holku jste měli vyvést z haly, protože mne svou opilostí obtěžovala, a né že způsobíš, že za tu etrémně opilou vypadám před lidmi já! :D
Extrémně povedená show. A to i z toho důvodu, že v dubnu Bill prohlásil, že kdo bude při Black zpívat Schwarz, toho osobně vyvede z haly. Tentokrát by s tímto slibem zůstali v hale sami, protože při velikosti haly jsme Billa hravě překřičeli s textem Schwarz, a tak se s posledním refrénem k nám připojil německy. Moje srdce zaplesalo hned poněkolikáté. I přes to, že na konci při kroucení hlavy potvrdil, že to byla obrovská výjimka. I tak, Bille, díky moc :) :-*



Pár fotek, z toho zde nahoře nahraný jeden unikát, kdy se mi do fotky v jeden moment vlezli všichni čtyři, asi tři kousky videí z nejlepších momentů večera (kdy prostě člověk už ví, co přijde), a show byla zas pryč. Tentokrát to nebylo tak srdcervoucí, protože jsme halu opouštěly se slovy: "Díky, uvidíme se tu za 14 dní!" A kromě takového rozloučení, se už i tradičně loučíme vždy s halou ve velkém stylu a to projížděním autem skrz dav, hudbou na 100% hlasitost a staženými okýnky :D Já vím, je to trochu pubertální, ale nás to prostě vždy baví :D
No a z pivíčka a cigárek se stalo ráno, čekala nás snídanička, pak návštěva muzea voskových figurín Madame Tussaud, a loučení s Berlínem. Pokud by to někoho zajímalo, vedle stále přítomné figuríny Billa v muzeu, přibyl nově David Bowie (kvůli kterému jsem tak šla já, protože jsem jistě zmiňovala mockrát, jak mne figurína Billa nebrala už ani v roce 2010, protože mi přijde neautentická).



Další zprávou, a tentokrát smutnou, je, že zrušili garáže Spring nicht a namísto toho vystavěli byty :( Tak jako tak ale stojí návštěva Berlína vždycky za to! :) A proto vyrážíme v pátek 17. zpět ;) Tentokrát navíc ještě s Mily a Báří a už teď se neskutečně těším!

 


Komentáře

1 báři | Web | 9. prosince 2017 v 12:16 | Reagovat

Tohle byla tvoje taková předpříprava na výlet se mnou a Mily, co? :D
O zpoždění mi ani nemluv, ty jsi aspoň stihla vydat článek v ten samý měsíc, kdy jsi na tom koncertě byla :D...
Nojo, údaje nekotrolují a já jak blbka vytahovala občanku - totálně je to nezajímá. Ale zas na druhou stranu, dovedeš si představit, kolik času navíc by to zabralo, kdyby měli zkoumat naše jména? :D
Hezký s dlouhými vlasy... no od doby, co jsi nám to vyprávěla, pořád přemýšlím, koho myslela :D... Jestli Geoše, tak je fakt sto let za opicema :D A jestli Billa, tak je ještě dál, jak sto let :D
Měly jste tam normálně jít! Využít šance! Vetřít se a dělat, že tam prostě patříte :D To umíš, ne? Nemáš natrénované? :D
K té SPZ - ještě, že tam není "RIP TH 483" :D
Safra, měla jsem taky shánět lístky na toho 3.11., abych mohla stát u pódia jako ty :D Na 18. jsi slibovala a jak jsme dopadly? :D :D Chytře to ale udělali s tím, že to dali na šířku haly (na délku by se možná nedali s těma svýma serepetičkama :D), ale aspoň tak bylo víc místa v prvních řadách :) Nasráno v té hlavě asi nakonec nemají, chlapci naši zlatí :D
Označil tebe za opilou - prostě tě chtěl! :D A s tím textem v němčině - do teď se směju těm aktivistkám, které nám rozdávaly texty v aj, a pak Bill sám otočil vesmír vzhůru nohama, když začal německy :D

B.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama