Zeiten ändern dich II #8

6. srpna 2012 v 1:38 | Mintam |  Zeiten ändern dich II

Trochu jsem se teď zasekla, díky brigádě, ale snad sem zas trochu chytla dech na psaní, takže si užijte jeden z víceméně posledních dílků, kdy jsou "spolu" ;) A kdo byste pracně chtěl hledat sestřih fotbalisty Maria Gomeze, či mého milovaného bubeníka Christophera Schneidera z Rammstein, abyste si představili, co má Bill na mysli, nemusíte - je to ten samý sestřih, co má Bill již od roku 2009 ;) :-* Ach ti němci :D ;)

V pondělí se z práce vracím později, s pozdním rychlým obědem v ruce, a venku je na začátek května neuvěřitelné teplo, takže už se těším, až se schovám do útrob bytu. Strčím klíč do zámku, ale ten se neotočí o 360 stupňů, nýbrž jen cvakne a dveře se otevřou. A jakmile za nimi spatřím malý příruční kufr, moje nadšení z toho, že jsem doma, prudce vzroste.
,,A já už se tu pomalu začínal bát usínat sám," zvolám vesele do domu, vyzuji se a vydám se do obýváku, kde volnou rukou obejmu Toma zezadu, sedícího na rohu gauče. ,,Ahoj."
,,Ahoj," usměje se a natočí se ke mně, aby mi mohl ukrást polibek. Hned na to se ale jeho úsměv rozšíří, když spatří krabičku v mé ruce a ukradne mi hranolku.
,,Měl ses?"
,,Je neskutečný cestovat v tomhle vedru, ale jsem tu a snad i bez újmy. Ty?"
,,Máš hlad?" přejdu jeho otázku.
,,Ne, stavěli jsme se na obědě."

Zamyšleně se zamračím, když opřen o gauč a koukajíc Tomovi přes rameno, mi dojde, co to drží v ruce.
,,Moje fotky, kdes je vzal?"
,,Bylo to v poště, a když jsem viděl, odkud to přišlo, nedalo mi to." S úsměvem gauč obejdu a přisednu k němu.
,,Líbí se ti?"
,,Nějak nemůžu pochopit, že jsi na těch fotkách ty. Jsou skvělý."
,,Myslíš?"

,,Nemyslím, vidím." Odložím konečně tašku i jídlo a všechny fotky mu vezmu, abych si je prohlédl.
,,Strávil jsem tam čtyři hodiny a jen dvanáct fotek?"
,,To tys byl ten, co mi tvrdil, že je to pro tu náročnost normální."
,,No, to jsem to ještě nezažil na vlastní kůži," uchechtnu se. Až asi na dvě fotky se mi taky všechny líbí, super.
,,Sluší ti to na nich," políbí mne na spánek a já se konečně, po těch osamocených dnech, mohu k němu stulit do náruče.

,,Tyhle si zamlouvám."
,,Jak tyhle si zamlouvám? To jsou moje fotky," chci si všechny vzít, ale Tom mi ty dvě vybrané odmítá dát, takže ruku natáhne ode mne co nejdál.
,,Moje fotky," napodobí Tom mým tónem, ,,co na tom, že jsou to tvoje fotky, exhibicionisto? Si je nalepíš na zrcadlo a budeš na ně chodit koukat?"
,,Třeba, vrať mi je," naléhám bez přestávky a znovu se pro fotky zkusím natáhnout, ale Tom se zákeřně posune ještě dál ode mne. ,,Tomi! Tyhle dvě byly nejlepší!"
Tom na mě ale jen pobaveně vyplázne jazyk, a proto se na něho nečekaně vrhnu, až se mi ho podaří zcela položit na gauč a obklíčit, jen se stále nemohu dostat až k jeho ruce svírající fotky.
,,Dám ti je, až tyhle fotky budou viset po celém Německu."
,,Ty hajzlíku! Víš, že se tohle nikdy nestane."
,,Hm, pak jsou ty fotky moje," natáhne se i pro ty zbylé, které jsem v zápalu boje musel odložit, abych je nezničil. Jsou poměrně velké a já si plánuji rozhodně alespoň jednu zasklít.
,,Pff," trucovně složím ruce na prsou, stále na něm sedící.

,,Co se čertíš, modelko moje?" zatahá mne za cíp mého trika, ,,Budeš mít ještě spoustu fotek."
,,Už tyhle vznikly za tvrdého sebe přesvědčování. Nevím, zda ho to bude ještě příště bavit."
,,Byl jsi jenom nervózní. A nakonec koukej," zamává mi s úsměvem fotkami před obličejem, ,,jsou sexy."
,,Sexy," utrousím pochybovačně a pevně fotky z druhé strany chytím. Ale to už se Tom pozvedne v loktech, a přitáhne si mne blíže, aby mi věnoval intenzivní polibek, až jsem nucen skoro zalapat po dechu.
,,Nenič ty fotky, tady s nimi furt máváš," rozesměje se po chvilce proti mým rtům, a s mým svolením fotky odloží na stolek. ,,Modelko, pro ostatní jsi ochotný se oblékat, pro mě by ses nevysvlékl?" usměje se Tom, jemně si hrající se svým piercingem ve rtu. Hravě se usměju a dlaněmi sjedu po jeho bocích. Pak se k němu nakloním, abych vášnivě a zcela pomalu obklíčil jeho rty. Stejně tak zcela pomaličku dlaněmi sjíždím po jeho bocích až na bříško, až se dostanu k pásku jeho kalhot. Když se už ale do toho pořádně opřu a hodlám Toma perfektně mučit, rozezvoní se mi v kapse telefon.

,,Přesně, hudbu k tomu potřebuji," uchechtnu se.
,,Nezvedej to," zaškemrá.
,,Jestli je to Gordon, tak to bude stejně zkoušet do doby, než bude úspěšný a jestli je to někdo jiný, měl bych se alespoň kouknout kdo, jestli nepotřebuje něco důležitého. A pak taky přichází v úvahu Patrick, na jeho telefonát čekám už od čtvrtka," vytáhnu argumenty, aby Tom nemohl ani pípnout a během toho už dávno přiložím telefon k uchu. ,,Prosím?" Tom protočí očima a já na něho jen vypláznu jazyk.
,,Zdravím, to jsem já, Patrick, neruším?"
,,Ne, nerušíš," dám důraz na tato slova a pobaveně se usměju na mračícího Toma.
,,Dneska mi bylo řečeno, že ti byli doručené ty snímky. Máš je?"
,,Jop, všechny před sebou."
,,Super, jsi s nimi spokojenej?"
,,Jsou dobrý. Jsou víc než dobrý, jsi kouzelník," s úsměvem vydechnu a káravě Toma plácnu lehce po ruce, když se začne věnovat rozepínání mých kalhot. To ho ale nezastaví a s hravým úsměvem pokračuje.

,,To jsem moc rád, že to vidíš takhle. Mám na tebe prosbu, ohledně právě zmiňovaných fotografií. Jak jsi na tom zítra s časem?"
,,Zítra? To by mělo být v pohodě," ačkoliv už jsem něco málo na zítra naplánováno měl, okamžitě to v hlavě zruším. Odstrčím Tomovi ruce, a trochu se po něm sesunu dál, aby na můj pásek jen tak nedosáhl. Jenže ten se hbitě dostane zpoza mě a za chvíli už klečí i on přede mnou a hodlá se dostat navzdory oblečení na mé tělo.
,,Super. Ráno musím ještě z města, ale určitě ti včas dám vědět v kolik. Nebudeme fotit, bude to spíš jen taková malá konzultace, všechno se dozvíš zítra. Jo vidíš to, vlastně od tebe ještě něco potřebuji. Pamatuješ na ty kalhoty, ve kterých jsi fotil?"
,,Uhm," vytvořím jen něco jako souhlas, který doufám zaznamenal, ale přitom většina mysli se zabývá už jen Tomem, který rukama bloudící po mém těle a rty stejně tak, se jednoduše snaží, abych ten hovor zkrátil na co možná nejkratší dobu.
,,Bezva. Potřeboval bych, abys mi z nich přečetl jedno číslo. Najdeš ho vzadu. Zapomněl jsem to napsat, a teď ho potřebuju. Klidně, jestli nejsi doma, mi ho stačí pak napsat ve zprávě."
,,V pohodě, jsem doma, jen musím do ložnice," řeknu důkladně, aby to postřehl i Tom, který se ale na to zatváří velmi nespokojeně. Lehce ho cvrknu do nosu a vyskočím na nohy.

V ložnici mi nejdříve přestane fungovat hlava, jako bych najednou zapomněl, kvůli čemu jsem přišel, ale pak mi padne pohled na kalhoty, které div nedržím v nějakém sejfu, jako svátost.
,,Jop, mám je. Mám i to číslo, můžu ho přečíst?"
,,Moment," z druhé strany se ozve jen lehké šumění, naznačující, že Patrick hledá něco na psaní, ,,píšu si."
,,Dva, osm,.." zaseknu se a zároveň rozesměju, když se ve dveřích objeví naštvaný Tom, ,,promiň," vrátím se k telefonátu, a sám sebe napomenu, abych spustil pohled z Toma, ,,tři, šest…" Po dodiktování čísla naznačím Tomovi prstem, ať dojde až ke mně a nepostává u dveří. Vím, že jsem ten, co ho dnes neustále přerušuje, ale mám opravdu rád jeho pozornost.
,,Ok, mám to. Díky moc."
,,Není zač," usměju se na Toma, který přesně ví, jak mě nejvíce dostat, a to očním kontaktem, přičemž jeho ruce bloudí v místech, kterých se už pár dní nikdo nedotkl. Ví on, vůbec, jak sakra mi chyběl a co tímhle způsobuje? Z této strany jsem opravdu rád, že hovor už bude u konce, protože se obávám, že by do pár minut Patrick pochopil, že ruší, ač sem ho na začátku ujistil o opaku.
,,Uvidíme se zítra."
,,Těším se."
,,Nápodobně."
,,Ahoj," vytípnu hovor, a mobil i kalhoty odložím kamsi na vytušenou prázdnou desku stolečku vedle mě, aniž bych z Toma spustil pohled.

,,Nevydržel bys ani pět minut, než bych dotelefonoval, že?" zeptám se na oko příliš vážně. Tom ale jen mlčky pozvedne s pousmáním obočí, a jeho ruce právě dosáhnou přesně toho, o co se celou dobu snažily, a to dostat se mi do kalhot.
,,Ty jsi tak..," začnu už s úsměvem, ale v tu chvíli pocítím na svém krku jemné skousnutí a Tomova ruka přejede zkušeně přes látku mých trenek, takže se má věta ztratí v lehkém stenu. Nechám své kalhoty, za trochu své pomoci, sjet zcela k zemi, které pak jen hravě odšoupnu. S lehce přivřenými víčky a zakloněnou hlavou nejsem absolutně schopný bránit se Tomovi, když ze mě strhne i triko a chytne mne lehce za obě zápěstí, aby zabránil v dobývání jeho těla. Ale já mám sakra chuť zase cítit jeho nahé horké tělo, jeho hruď… Zalapu po dechu, když pocítím jemné skousnutí náhle níž, a to na podbřišku, na což reaguje okamžitě můj penis probuzením a když Tom sjede až k lemu mých trenek, které jen zuby stáhne, aby se ten nedočkavec pod nimi dostal ven, ztratím se v absolutní slasti. Jazykem přejede po celé délce mého penisu a já už jen marně hledám dech. Moment, došlo k výměně rolí! Vždyť já měl být ten, co bude Toma dnes mučit, tak jak to, že jsem teď ten poražený, co mu nedočkavě přirazí do pusy?

Intuitivně po chvilce otevřu oči, abych vyhledal Tomův pohled, který mne jasně propaluje a jen čeká, jak budu reagovat na to, že si vlastně na moment přestal všímat mého těla. Oběma na tvářích pohrává úsměv, ale ten Tomův se přeci jen o něco rozšíří.
,,Až tak jsem ti chyběl?" pronese pobaveně, a kdybych měl právě volné ruce, určitě by neušel nějaké fyzické odplatě. Nejraději ze všeho bych ho ale okradl o sérii polibků, což asi vytuší, protože se opět narovná, ale na druhou stranu, trochu nespokojeně mlasknu, když nechá mé trenky jen tak dál bez povšimnutí a prsty sjede z mého zápěstí, aby je propletl s těmi mými a skutečně mi polibek věnuje. A ne ledajaký. Když se po hodné chvíli odtáhnu, nejen že jsem absolutně bez dechu, ale hlavně jsem už totálně vzrušený, takže bez ptaní z Toma vysvléknu triko, které téměř hned na to následují jeho kalhoty, během čehož si neustále kradu dalších pár, míň zabíjejících, polibků.

A aniž by jeden z nás čekal na něco víc, vysadí mne Tom na kraj stolku, na který jsem před chvilkou odložil mobil, a já si ho téměř okamžitě nohama obmotám.
,,Oh bože, Tome," zasténám mu do ucha, když se naše rozkroky otřou o sebe a silněji mu nehty přejedu po jedné z lopatek. Téměř slastí zavřu oči, když vdechuji tu jeho úžasnou vůni během toho, co ho jen laškovně líbám na tváři. Až poté, co s chtivostí, cítit tu vůni z přímé blízkosti, sjedu rty na jeho krk, poznám, že do mě chce Tom vstoupit, když si mě přitáhne o další kousek blíže a jemně si mne natočí.
,,Tomi?" ozvu se.
,,Hm?"
,,Ještě něco," s úsměvem mrknu, když se krátce odtáhnu, abych už automaticky otevřel druhý šuplík od stolečku, kde nahmatám tubu s lubrikačním gelem a vítězně se s ní opět k Tomovi přisunu. Ukořistím si jeho rty, během čehož si na ruku vmáčknu trochu gelu, s nímž pak nejen lehce potřu svůj vstup, ale hravě s ním přejedu i Tomovi po špičce penisu, což způsobí přesně to, co chci. A to, aby taky nedočkavě přirazil do mé ruky a vydechl do mých rtů.
S pousmáním mu vrátím jeho větu: ,,Až tak jsem ti chyběl?"
,,Hele, hele," pokárá mě Tom a jemně do mne vsune dva prsty. Slastně přivřu víčka, a jemně skousnu Tomův spodní ret.
,,Ok, vyhrál jsi," zasměju se proti jeho rtům a ukradnu si jeden vášnivý polibek, během čehož si ho opět nohama obmotám, abych ho cítil zcela natěsno u sebe. Hlavu krátce zakloním akorát v době, kdy své prsty vymění za svůj penis, a já se na okamžik potřebuji nadechnout jiného vzduchu. S úsměvem ale zase vrátím pohled Tomovi, který mi ho opětuje do doby, než jemně pohladím jeho rty těmi svými a obdaruji ho jen drobným polibkem.

Po zintenzivnění Tomových přírazů ale polibky oželím, abych si šetřil dech a zároveň, abych se věnoval jiné činnosti. Tou jinou činností je momentální snaha, cítit Toma v sobě co nejhlouběji. Jakoby mi nestačil pocit, kdy Tom tvrdě naráží do mé prostaty, jako bych chtěl stále víc a víc. Myslím, že i on tuší, že toho po něm žádám víc, než je v jeho silách. I přes to všechno, je to dnes strašně jemné, plné vášně, jako bychom si každým pohybem a každým dotykem chtěli dát najevo, jak moc jsme si chyběli, ač to byli jen čtyři dny.
Další příraz na mou prostatu, kdy Toma skutečně pocítím až po kořen v sobě, mne donutí s těžkým výdechem hlavu prudce zvrátit a jednou rukou se pevně přichytit kraje stolku. Druhou rukou mu sjedu nehty po zádech a nechám si jeho rty lemovat svůj krk. S každým jeho dalším výdechem se po mém těle rozlije takové horko, že mám pocit, že chvilku co chvilku exploduji. I přes tento intenzivní pocit vyhrává stále chtíč, cítit v sobě Toma ještě dlouho, takže se jakkoliv snažím oddálit pocit vyvrcholení, ačkoliv o tom nevypovídají mé chtivé přírazy a těsné sevření Toma v sobě.

Jenomže když už to nemůže oddálit ani jeden z nás, nechám ten pocit svévolně prostoupit mým tělem a jen Toma pevně nohama sevřu, když mé tělo ovládne orgasmická křeč, kterou doprovodím hrdelním stenem. Nechám na své tváři, po lehkém uvolnění, vykouzlit úsměv, když ucítím, jak se udělá Tom do mě a teprve pak otevřu oči a omáměně si ho prohlédnu. Dnes to bylo tak uvolňující a tak naplňující, že mám najednou v těle tolika energie, že mám chuť si to okamžitě zopakovat. S přetrvávajícím úsměvem lehce prstem přejedu Tomovi po rtech, a když konečně otevře své oči a nechá střetnout naše pohledy, věnuji ten úsměv jemu. Myslím, že i beze slov si toho dokážeme říci více než dost. Oba se tváříme dost spokojeně na to, abychom to museli více komentovat.

,,Lhal bych, kdybych řekl, že na tobě nejsem závislej, a že jsi mi ty čtyři dny nechyběl," špitnu po chvilce se zasmáním a vpiju se mu do rtů. Krátkou chvilku si ještě užíváme každý rtů toho druhého, než jsme nuceni zase nabrat nový dech.
,,Nemusíš mi vyprávět, že jsi na mně závislej."
,,Egoisto."
,,Exhibicionisto."
,,Pff," praštím ho lehce do čela s úsměvem, ,,a víš co jsem si rozmyslel za ty čtyři dny? Že se asi nechám ostříhat."
,,Huh?"
,,Vážně. Za prvý potřebuju změnu, za druhý pro focení by to bylo možná lepší, alespoň já to tak cítím, a za třetí jsem se už stejně rozhodl." Tom mi na to ale nic neřekne a jen s úsměvem prohrábne moje vlasy. ,,Chtěl bych takový ten sestřih…já nevím, ne přesně, ale podobný má třeba ten fotbalista, jak jsi mi ho ukazoval…Mario Gomez."
,,Nebo bubeník z Rammstein."
,,Cože? Rammstein? Víš o nich nějak mnoho," usměju se.
,,Cože, fotbal?" vrátí mi to Tom se smíchem.
,,Tak co? Myslíš, že bych to měl udělat?"
,,Bille, jsou to tvoje vlasy, a od určitého roku už rozhoduješ a zodpovídáš zcela za sebe."
,,Ale nejsem si jistý, jestli bych měl jít opravdu do tohodle, nebo jen něco míň…"
,,Bude to změna, to určitě, ale už teď vím, že se mi to bude líbit."
,,Hned se cítím klidněji," s úsměvem ho už jen krátce políbím. ,,A já už teď vím, že se ti bude líbit i ta sprcha, která nás teď čeká," šibalsky mrknu.

by Mintam
 


Anketa

Čteš Zeiten ändern dich II ?

Yeah ;)

Komentáře

1 Saline A. | E-mail | Web | 6. srpna 2012 v 10:12 | Reagovat

Ten sex byl naprosto luxusní! :D Skvěle jsem se do toho vžila a mohla si to tak perfektně představit do sebemenšího detailu. Muhehe!
A ať se nestříháááá :D

2 KaTHulle | 6. srpna 2012 v 11:12 | Reagovat

Patrik si teda umi vybrat dobu kdy zavolat, hehe. A Tom byl roztomile nedockavej. Jo tenhle dil se mi moc libil.
Jen me trapi ten tvuj predkec, jak jako posledni dil, kdy sou 'spolu' chystas se je nejak pracovne rozdelit? Rozhodne me to zajima, takze se tresim na dalsi dil :).

3 Dee | Web | 6. srpna 2012 v 13:05 | Reagovat

Jéééééééééééééé já to četla jedním dechem a teprve na konci jsem si vydechla..:D:D to bylo áááááá tak kouzelné...:D:D
není nic lepšího než přijít z práce a najít tam Toma :D:D
TOm zvědavka hned mu vlezl do fotek..:D:D
Jen at mu nějaké věnuje..:D Docela mě děsí to že si psala, že už spolu dlouho nebudou...co by se tak dalo pokazit hm?
Jestli Tom nezačně žárlit na toh omladého Billova fotografa...nebo zase Tomova matka? Tu už bych fakt klepla...
Ouuuuuu erotická scéna úplně na jedničku!:-* Nedobytný a za ty čtyři dny nadržený Tom nenechá Billa ani zatelefonovat a už by z něj strhal oblečení..:D:D:D Jééééé a ještě sprcha bude jooo? :D:D Bill má opravdu hodně energie..:D:D:D ach bojím se bojím co se mezi nimi stane...vždyť jsou jako hrdličky :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama