Zeiten ändern dich II #1

25. června 2012 v 14:22 | Mintam |  Zeiten ändern dich II

Tak jsem zase tady ;D A s druhou řadou! :) Doufám, že se bude těšit stejné oblibě jako řada první, a jak jsem již říkala, rozhodně nebude druhá řada tak dlouhá, nemám za prvé moc času na psaní a za druhé se prostě nic nemá přehánět, a já bych tuto povídku chtěla zakončit číslem 100. Uvidíme, většinou si něco určím a pak se rozepíšu a neznám konce, ale...;)
Začínáme o rok později, opět v květnu ;) Asi si už nepamatujete, co se stalo 12. května (napovím, bylo to ve 40. dílu ;)), ale o to více se můžete těšit na druhý díl, který bude......někdy. Užijte si to :)

PO ROCE

Pohladím Toma jemně po tváři a nakouknu mu do papírů, co drží před sebou a zaujatě čte. Ten se ale nakloní na druhou stranu, aby se dalšímu střetnutí s mou dlaní vyhnul.
,,Bille přestaň, nemám náladu."
Pozvednu lehce obočí a zase se narovnám. ,,Vůbec nic nedělám, pouze jsem tě pohladil. A toho, že nemáš náladu jsem si díky bohu stihl všimnout," téměř odseknu, protože je Tom dnes extrémně hnusný. Zítra skládá závěrečnou zkoušku z maturity, kterou já už naštěstí mám za sebou, takže se snaží dohnat poslední zbytky učiva.


Bydlíme teď společně pět minut pěšky od školy. V bytě, který nám pronajali Tomovi rodiče za peníze, které dostávají z pronájmu prázdninového bytu Toma. Z počátku jsem sice nebyl rád, že budu muset být jeho rodičům vděčný a nedej bože dlužný, ale sám Tom mě ujistil, že je to jen na rok, než půjdeme oba na vysokou školu. I přesto jsme se s Tomem dohodli, že ve volném čase budeme chodit na brigádu, a peníze si budeme dávat stranou do budoucna. Budoucnost. To je poslední dobou to, co mě nejvíc trápí. Budoucnost s Tomem. Ne, že by každý den musel být nádherný a každý den bychom na sebe museli šišlat a nevím co všechno, to vůbec ne. Jen by poslední dobou Tom nemusel odsekávat na všechno, co mu řeknu. Toleruji ho, vím, že má nervy ze zítřka, ale zároveň by i on mohl trochu tolerovat mě.

,,Zbývá mi nějakých dvacet čtyři hodin, nemám teď vážně náladu ani čas se s tebou hádat, tak nemluv tímhle tónem."
,,Zbývá mi dvacet čtyři hodin," zopakuji po něm jako papoušek a ušklíbnu se, ,,poslední měsíc se učíš dvacet čtyři hodin denně a nemáš čas na nic. A nikdo se nehádá!"
,,Mohl bys uznat, že mám zítra zkoušku?!"
,,Tome, já sakra vím, že máš zítra zkoušku, ale nemusíš být na mě hnusnej! Já to taky musel podstoupit a vím, jaký jsou to nervy, ale to, že se budeš v kuse učit a spát jen dvě hodiny denně ti taky nepomůže."
,,Miluju, když začneš přednášet! Nemůžu za to, že tobě to do hlavy prostě leze samo, a nemůžeš pochopit, že já potřebuju na učení čas!"

Prudce se nadechnu, abych mu na to odpověděl, ale pak jen zavrtím hlavou a odejdu z terasy dovnitř bytu, abych si do tašky dal důležité věci, a zpět na terasu se už jen vykloním. ,,Abych tě nerušil, pojedu dneska domu, fajn?"
Tom chvíli nereaguje a až po přetrpěných milion sekundách zvedne konečně hlavu. ,,Cože?"
,,Že pojedu dneska večer domu, aby ses mohl učit," řeknu už usazeným tónem a nečekám ani na odpověď a vydám se ke vchodovým dveřím.
,,Proč?" slyším za sebou Toma, který se hned na to objeví ve dveřích.
,,Protože to pro tebe bude lepší, a já aspoň uvidím Nelly, kterou jsem neviděl už týden."
,,Nemůžeš se prostě sebrat a odjet!"
,,Proč? Chceš se tu akorát zase hádat?"
,,Ale.."
,,To je bez ale. Chtěl jsem ti tady být oporou, ale dost zřejmě o to nestojíš, takže tě tu nebude mít kdo otravovat."
,,Bille, musí tohle to teď vážně být?!"
,,Ztrácíš minuty na učení, měl bys jít," řeknu tím nejsladším ironickým tónem, který zvládnu a od Toma obdržím jen náležitý úšklebek, než zmizí zpět na terase. Mám pocit, že během pěti sekund bych vybouchnul natolik, že je asi lepší, když z tohodle bytu vážně zmizím.
,,Jeď opatrně!" zaslechnu ještě zvolání Toma těsně předtím, než za sebou zavřu dveře.

V zimě jsem udělal řidičák díkybohu na první pokus a od té doby se vždycky předháníme s Tomem, kdo bude řídit. Většinou ale stejně vyhraje on, protože jednoduše nemůžu odolat tomu pohledu na něj, když sedí za volantem. Musím se i přes ten vztek v sobě pousmát, než nasednu do auta a nastartuju.

V autíčku, které jsem dostal k Vánocům, zároveň ale jako dárek za úspěšně získaný řidičák od Gordona a Miriam, dorazím do Loitsche, kde už vystupuju, sotva zaparkuju. Potřebuju už taky konečně mluvit s někým jiným dnes, než s Tomem.
,,Ahoj, je někdo doma?" zvolám vesele do domu, a první odezvou je smích z koupelny. Hned na to se objeví ve dveřích hlava Miriam a za ní Gordon.
,,Ahoj," pozdraví mne sehraně s obrovskými úsměvy na tvářích. Jsem rád, že je Gordon zase alespoň trochu tak šťastný jako s maminkou. Miriam tu sice definitivně nebydlí, ale víceméně tráví stejně nejvíce času tady. Hlavně taky kvůli Nelly, která si ji naprosto zamilovala.

,,Tak jak se tady máte?" zeptám se, když se usadíme v kuchyni.
,,Spíš ty mluv jak se máš, když se tu zničehonic ukážeš."
,,To nemůžu prostě přijet?"
,,Můžeš, ale už tě znám, a pak většinou jezdíš s Tomem," mrkne Gordon. Vydechnu a jen pohledem zůstanu viset na desce stolu.
,,Najíš se s námi?" usměje se Miriam, což mne přinutí se usmát taky. Je prostě zlatá.
,,Vlastně rád."
,,Tak co se stalo?" nenechává to být Gordon a já jen zavrtím hlavou.
,,Nic."
,,Nechám vás tu a skočím pro Nelly, že je večeře. Budeme tu hned," vstane od stolu Miriam a já jí jen obdaruju děkovným úsměvem.

,,Kde je vůbec Nelly?"
,,Na hřišti," odmlčí se a pak na mě opět naléhavě pohlédne, ,,Bille, vážně nechci vyzvídat, víš že to není můj styl, ale poznám, že se něco stalo, a jen bych rád věděl, jestli se děje něco vážnýho."
,,Jo, konec světa, Tom zítra skládá zkoušku," utrousím otráveně.
,,Jo, to vím, a?"
Chci to nechat být, ale pak se nadechnu, čímž najdu v sobě tu obnovenou zlost. ,,Je tak nepříčetně protivnej! Nesmím nic! Nesmím pomalu ani kolem něj udělat krok, aby hned nebyl naštvanej, že ho ruším! Hlavně, že když jsem se učil já, stačilo mu, že mě odbyl slovy, že to zvládnu, ať se furt tak neučím, a furt jsem mohl všechno pro něj. Ale on není schopnej mě skoro ráno ani pozdravit, protože on má přece zítra zkoušku! A vůbec, to není jen maturita, hádáme se teď neustále, přijde mi, že úplně kvůli jakékoliv kravině! Je to tak protivný!"
,,Tak vidíš, a je to venku."
,,Uah!" frustrovaně vydechnu a čelem padnu na stůl.
,,To bude zas v pohodě, uvidíš," pohladí mne jemně po zádech, ,,prostě jste jen poslední dobou pořád spolu a do toho máte oba nervy z přijímaček na vejšku, a Tom tedy ještě dnes plus nervy z maturity. Ale až to bude všechno za váma, tak uvidíš, jak si oba oddychnete. Jste spolu ve škole, spolu doma, denně, někdy se to na vás prostě musí podepsat."

,,A to jsem mu ještě neřekl, že tam byla včera jeho máma. Ačkoliv teda byla tam kvůli tý jeho oslavě narozenin, takže mu to ani říct nemůžu."
,,Jo vidíš, to mi vlastně vysvětli. Proč má tu oslavu až teď, když měl narozeniny už v týdnu?"
,,Protože byl dosud jeho táta v Rakousku a přijede až o víkend, takže to chtěj spojit i jako oslavu, až udělá maturitu."
,,No a proč byla jeho máma včera u vás?"
,,Aby mi oznámila, že na tu oslavu mám přijít společensky oblečený a už vůbec tam nemám chodit jako jeho přítel," prohlásím jejím tónem a ušklíbnu se. Ani po roce si jeho Tomova mamka prostě nezvykla. Jeho taťka s námi vychází skvěle, ale ona nás od té doby, co spolu bydlíme, navštívila jen třikrát a to ještě vždy jen na deset minut.
,,Vždyť tam bude jen jeho rodina, ne? Proč tohle dělá?"
,,Protože to bude v tom nejlepším hotelu jeho táty, takže se tam musíme chovat moc společensky. A protože společnost si ještě nezvykla, že někteří lidi jsou odlišní, tak budu muset dělat, jakože jsem prostě spolužák nebo co. Rodina, nerodina."
,,Ještě, že tam nemusím být."
,,Ale díky za tu oslavu, byla fakt skvělá." Gordon s Miriam totiž Tomovi rodiče předstihli a udělali jsme si o víkendu oslavu, ač měl Tom narozeniny již ve čtvrtek.

,,Ahoooj," ozve se za mnou a v tu chvíli, už mi někdo kolem krku obmotá ruce.
,,Nazdar bramborko," otočím se, jak to jde, k Nelly, a okamžitě jí lípnu pusu na tvář. ,,Jak se máš ty poškolačko? Slyšel jsem, že jsi teď nebyla dvakrát za sebou ve škole."
,,Nejsem bramborka a už vůbec ne poškolačka!"
S úsměvem jí jemně cvrknu do nosu. ,,Kde jsou ti dva?"
,,Vytuhli vzadu na zahradě na sluníčku," předstihne Nelly Gordon, aby mne obeznámil, kde se flákají pejsci. Respektive, pro mne jsou to pořád štěňátka, ale Malá dáma za rok krásně vyrostla a Miky ani nemluvím. Je z něho sice pubertální, ale výškou zcela dospělý labrador. A mimochodem nádherný labrador.

,,Tak je po večeři půjdu pozdravit. Možná bych mohl Malou dámu vzít sebou, chybí mi to její mazlení," usměju se a poděkuju Miriam, když přede mne položí talíř s večeří.
,,Jé, můžu jet taky s tebou?" ozve se hned Nelly.
,,Ale já pojedu asi až zítra."
,,Tak to jo."
,,A Tom má zítra zkoušku, tak s ním pak možná bude řeč, tak víš co? Mohli bychom být o víkendu spolu. Já bych si tě vyzvedl ve škole v pátek, bereš?"
,,Vždyť máte v sobotu tu oslavu, ne?" vloží se do toho Gordon.
,,A jo, a v pátek je taky ta…uf, tak nic. Tak v pondělí mám čas tě vyzvednout ve škole. Nebo vlastně už od neděle můžeme být spolu."
,,A do neděle jsou to ještě," začne počítat na prstech a usměje se, ,, čtyři dny. A zítra tu ještě budeš, tak to jo, to vydržím," uculí se a odběhne si do koupelny umýt ruce.

,,Do neděle jsou to ještě čtyři dny," zopakuji po ní větu s výdechem, a idealizovanou představou, že už Tom bude s nervama zcela v normálu. ,,Dneska je teprve středa?"
,,Jooo," odpoví mi Nelly, která nevím, jak se stihla za dvě vteřiny vrátit a mě při pohledu na ní dojde jedna věc. Zarazím se a přiložím si pomalu ruku na čelo.
,,Dneska je dvanáctého května!"

by Mintam
 


Anketa

Čteš Zeiten ändern dich II ?

Yeah ;)

Komentáře

1 Saline A. | E-mail | Web | 25. června 2012 v 16:30 | Reagovat

Joyiny narozeniny! A on nechá Toma samotného, hlupoň jeden. Já bych hned sedla do auta a jela zpátky za ním, ty jo, hádky nehádky.

Díl skvostný, jako vždy! Těším se na další ♥

2 Dee | Web | 26. června 2012 v 11:00 | Reagovat

Jůůůůůůůůůůůůůůůů :D:D:D první díl :-* já se na něj klepala jak na Vánoce :D:D:D
A hned problémy v ráji :-/ chudák Tom, dovedu si živě představit, jak se cejtí..:D:D nedávno jsem měla tu čest :D a jsem moc ráda, že to mám konečně za sebou! uplně chápu, že ho nasere každá maličkost, ale na Billa, by se mohl trochu krotit :D jen aby až bude mít po zkoušce, neuhybal zase Bill :D:D:D:D
jezuuus ak oni mají broučkové spolu i byteček? chodí spolu do školy a všechno :D:D tak to se nedivím, že si vjeli do vlasů :D:D:D
Jééé hned bych se k nim nastěhovala :D:D:D
Ouuč toho jsem se bála, že to Tomova matka ještě neskousla :-( chudák Bill, když mu řekla, že by tam měl jít jenom jako Tomův spolužák...
myslím si, že Tom to tak nenechá a klidně tak udělá i scénu :D:D:D:D a veřejně se k Billovi přizná :D:D
Tyjo tam Miriam s Gordonem už neoficiálně žije? :D to je hezký :D:D:D a jsem moc ráda, že i Nelly jí tak výborně přijala :D:D:D
Proč si Bill nevzal sebou do bytečku k Tomovi Malou dámu? Já myslela, že jí má u sebe :D:D měl by si jí vzít :D:D
Ouuuu Joyiny narozky tak to hned Bill poběží zpátky :D:D hlavně aby jel opatrně :D:D:D:D
*megálně se těší na další díl* :D:D

3 Barush | Web | 27. června 2012 v 7:33 | Reagovat

Nečekala jsem, že ten druhý dílek příjde tak brzy, ale o to příjemnější bylo překvapení :))
Píšeš strašně hezky, začtu se do toho vždycky tak rychle ... jsem vážně ráda, že ses pro tu druhou řadu rozhodla :) A jsem zvědavá, jak to bude pokračovat

4 KaTHulle | 29. června 2012 v 15:37 | Reagovat

co bylo 12. kvetna? neni to treba jejich vyroci? proto je ?tomi tak protivnej ? teda Min ty nas teda napinas !! tesim se na dalsi dil. teda doufam ze bude brzo.

joooooo a uz vim co sem chtela prve napsat. proc pises 'do supliku' mi vysvetli !?
vzdit tenhle tvuj pribeh je krasnej a opravdu sem si ho oblibila ... jestli jsou tajovy i ostatni povidky tak je koukej zverejnit !!!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama