Duben 2008

Gustav...

30. dubna 2008 v 22:14 | Mintam |  Gustav
Dokonalost :-*

Černobíle :)

30. dubna 2008 v 22:10 | Mintam |  Bill
Dokonalé :) :-*
p

Bill...

30. dubna 2008 v 22:07 | Mintam |  Bill

Fotečka Twins

30. dubna 2008 v 22:02 | Mintam |  Twins

BRAVO DE: Tetování Gustava!

30. dubna 2008 v 20:56 | Mintam |  Články
Už delší hádání fanoušků Tokio Hotel: nechal se bubeník Gustav tetovat - nebo ne? Teď je to venku! A dokonce dvakrát! Exkluzivně v Bravu ukazuje Gustav své obrovské tetování na zádech a menší motiv na ruce. Podívejme se? Proč právě Gustav, ten který v rozhovorech vždycky zdůrazňoval, že nechce žádné tetování?! "Potají jsem o tom velmi často přemýšlel", přiznává. "Ale čekal jsem na perfektní motiv. Na začátku jsem chtěl dva ptáky na ramenech, jeden vavřínový věnec a mečem, který by držel v zobáku. Ale potom přišla záchrana: Poznal jsem velmi dobrého tatéra a řekl jsem mu o mém problému. Potom mi to naskicoval." 19tiletému se to zalíbilo, že ještě během zkoušek na 1000 Hotels European Tour se v únoru řítil do tetovacího studia a nechal si to udělat! "Bylo to zcela spontánní. Doprovázeli mě dva lidi z našeho týmu. Všem ostatním jsem nic neřekl", šklebí se. Sedm hodin trvalo první tetování: čtyři hodiny linie a tři hodiny odstíny a přesto: "Ještě to není zcela hotové." To tetování hvězdy na ruce bylo rychlejší. "To trvalo jenom dvě a půl hodiny", vypráví Gustav. Bolelo to? "Oh ano, bylo to velmi bolestivé! Motiv na zádech hodně bolel", říká Gustav. "Stále jsme museli dělat přestávky. Kvůli bolesti jsem si většinu času kousal do mého trička". Ale to se vyplatilo. Protože na Gustavových zádech teď můžete vidět dva křídla, meč a věnec.
Co tím chtěl říct?
"Křídla znamená svobodu a meč všechny špatné věci, co se mi staly - nebo možná ještě stanou. A věnec je tam pro všechny dobré věci a pozitivní příhody: štěstí s kapelou a mojí rodinou, například", vypráví Gustav. Ale právě jeho rodina si musela na jeho ozdoby těla zvyknout. "Moji rodiče byli vždycky proti tetování, proto jsem jim to také neřekl, když jsem si nechal udělat hvězdu na zápěstí. Ale teď jim to připadá dokonce docela pěkné".
A co na to říkají ostatní Tokio-Hotel-rockeři?
"Velmi se jim to líbí. Bill tu bolest sám zná. Tetování celou dobu pozoroval, jenom Tom varoval: "Kluku, víš, že to nikdy nezděláš!" To ale bubeníka nešokovalo - naopak: našel v tom zalíbení a chce ještě víc tetování. "Nechám si ještě nějaké udělat, ale co ještě neprozradím".
Momentálně se Gustav připravuje na výlet do USA. Zpěvák Bill se ze své operace hlasivek dobře zotavuje. "Při rehabilitaci hlasivek zpívá už své vlastní songy a je doprovázen Tomovou kytarou", vypráví manažer kapely David Jost. Jak to tak vypadá, bude kapela 1.května na cestě směr USA.

Bild.de - Billův pozdrav po operaci

29. dubna 2008 v 15:50 | Mintam |  Pozdravy & vzkazy

Bill:
Hej lidi, to jsem já, Bill. Jen Vám chci říct, že Vám moc děkuju za to, jak jste mě podporovali v době, kdy jsem měl trable s hlasem. Nebylo to lehké a já se nepopsatelně omlouvám. Bylo velmi pěkné vidět, že Vy všichni stojíte při mě a chci Vám poslat moc díků. Byl jsem vážně šťastný. Je dobré cítit, že lidé stojí při Vás. Čekám na všechny koncerty a hlavně na ten tady v Německu, v Dortmundu, který tu hrajeme po tom všem. Je pro mě důležitý, že na tomhle koncertu můžeme hrát. Vidím, že na ně čekáte a těším se z toho, že se znovu uvidíme a zahrajeme Vám koncert. Mockrát děkuju.

Georg v autě

27. dubna 2008 v 19:26 | Mintam |  Georg
tokio-hotel-de.blog.cz

Dream´up - Gustav: "Tokio Hotel jsou celý můj život!"

27. dubna 2008 v 19:24 | Mintam |  Rozhovory
Od zrození Tokio Hotel, Gustav, který je bubeník, se začal zapisovat do "skvělého života interpreta", podle jeho slov. Jako muzikant a perfekcionista, "Gus", kterému je 19 let, si myslí, že se kapela dostane k vrcholu.

Podle tebe, jaký je silný bod Tokio Hotel?
Gustav: To je těžká otázka a zaslouží si opatrnou odpověď. Několik věcí mi přichází na mysl. Nejdřív, autentičnost naší muziky. Naše písně nejsou falešné nebo kopírované. Máme pro ni vlastní značku. Na druhou stranu, kapela má historii, přátelství, vášeň, sdílnost. 7letá dlouhá historie nám dává najevo zůstat spolu ať se děje cokoliv.

Co na kapele tě dělá pyšným?
Gustav: Na podiu si vedeme dobře. Zajisté se ještě musíme hodně přiučit, ale to hlavní tu je. Nemusíme se stydět za svoje vystoupení.

Co je vašim největším strachem před vstupem na podium?
Gustav: Bojím se technických problémů. Miluji pořádek a jistotu víc, než kdokoli jiný v kapele. Nesnáším věci, když nejdou podle plánů. Musím uznat, že věci, které nejdou dobře jsou mojí největší noční můrou! Proto nikdy na podium aniž bych si předem nezkontroloval bicí a jiné technické věci.

Vystavili jste se někdy takovým věcem?
Gustav: Jsme připraveni do všech detailů, ale bohužel i někdy se vyskytne nějaký ten menší problém.

Narážíš na určitou epizodu?
Gustav: Oh ano. Rozbití Tomovi kytary uprostřed koncertu jsou ničím ve srovnáním s tím, na co myslím. Stalo se to během koncertu ve Francii vloni na podzim. Byl jsem uprostřed sóla, když kameraman několik metrů nade mnou natáčel na takovém místě, ale bohužel spadnul a přímo k mým nohám! Organizátoři ho odtáhli stranou a dali mu okamžitě první pomoc. Musel jsem dál hrát! Bylo to hrozné! Nakonec skončil jenom s odřenou bradou.

Prospekt koncertu v Parc des Princes vás musí hodně stresovat...
Gustav: Ani na to nechci myslet! Nicméně tohle se zapíše do historie kapely. Poprvé v naší kariéře budeme hrát před 45 000 fanoušky.

Kdy začnete s přípravou téhle úžasné události?
Gustav: Myslíme na to už několik měsíců. Nemůžete odfláknout takový obrovský koncert! Již přicházíme s nějakými nápady na podium. Chceme dát unikátní a úžasný koncert. Jakmile se Bill plně uzdraví, tak se přejdeme do fáze přípravy. Musí každý den trénovat, aby tu událost zvládnul.

Kromě muziky, co si ještě přeješ zrealizovat?
Gustav: Tokio Hotel mi dělají moje nejšílenější sny realitou. V tuhle chvíli nemám žádný jiný projekt v mysli mimo kapelu. Stejné je to u Billa, Toma a Georga. Tokio Hotel jsou celý můj život. Bylo by úžasné, kdyby tenhle sen trval po dalších několik let.

Věděli jste to?
Gustav si splnil sen! Nápad mít krásná tetování bylo přáním Tokio Hotel bubeníka již několik let. Při zastávce na Hawai v prosinci si ten sen splnil. Nechal si natetovat kometu s hvězdami na své pravé ruce a pár křídel na lopatkách.

,,Pušinku..?"

27. dubna 2008 v 19:16 | Mintam |  Bill
mhmm... :)
manickaTH.blog.cz

Dream´up - Georg: "Připravujeme třetí album!"

27. dubna 2008 v 18:48 | Mintam |  Rozhovory
Známý za svoji rozvážnost, Tokio Hotel basista má tisíce věcí, které by rád řekl o životě kapely. Bere to s nadšením, Georg taky přiznal, že třetí album je v přípravách.

Co jsi cítil u incidentu s Billovým hlasem?
Georg: Opravdu jsem se bál. V minulosti už měl Bill nějaké slabší náznaky s hlasem, ale to bylo kvůli nachlazení nebo momentální únavě. Náhlé ztracení hlavu uprostřed koncertu se nikdy předtím nestalo. Pochopili jsme, že to, co se děje není normální.

Co sis myslel na začátku, že to bylo?
Georg: Nejdřív jsem se bál o Billovo zdraví. Bez řádné diagnózy doktorů, nikdo nebyl schopen dát vysvětlení. Potom, když Bill musel jít na operaci, jsem si kladl otázku o kapele. Prošli jsme si tím spolu, naše historie se takhle nemohla zastavit! Moji rodiče, oba doktoři mě klidnili. Vysvětlili mi v detailech, co by se Billovi stalo, kdyby nešel na operaci, ale že to nijak neovlivní jeho kariéru jako zpěváka a budoucnost Tokio Hotel.

Jak využíváš čas během Billova uzdravování?
Georg: Přestávka byla tak náhlá, že na začátku jsem byl otrávený. Ale náhle jsem se dal dohromady a rozhodl využít tuhle přestávku, abych nabral kyslík a naplnil baterky. Taky jsem doplnil svůj spánek.

Kromě pauzy a dalšího, co byly tvoje aktivity?
Georg: Není žádným tajemstvím, že mimo kapelu nejsem energická osoba! Takže trávím svoje dny v klidu - DVD, video hry, čtení e-mailů.

Jak dlouho tahle přestávka trvala?
Georg: Jenom pár dní, potom mi došlo, že mi chybí kapela. V tuhle chvíli trávím nejvíc času s Tomem a Gustavem a našem studiu v Hamburgu. Pracujeme na nových melodiích do našeho dalšího alba, testujeme nové rytmy. To je další naše vzrušující část jako života muzikantů.

Takže můžeme očekávat vydání třetího alba?
Georg: Bill již napsal mnoho textů. Od nás přichází hodně nápadů na melodie. Projekt jde uspokojivě. Ve zkratce doufáme, že dokončíme nahrávání před koncem roku. Jestli budeme pokračovat takhle, tak naše další album možná uvidí světlo světa na podzim.

Bude tohle album v němčině nebo angličtině?
Georg: Tohle je otázka, na kterou nemůžu nic říct, protože je všechno možné. Ještě nebylo nic rozhodnuto.

Jaká velká jména roku naplňují vaši kreativnost?
Georg: V kapele máme odlišné vkusy. Gustav a já například máme rádi staré rockové ikony, jako jsou Nirvana a Guns N' Roses. Naopak Bill a Tom jsou spíš na současné legrandy, jako jsou Green Day, Placebo a Coldplay.

Kdy ses naposled zamiloval do nějaké muziky?
Georg: V tuhle chvíli poslouchám hodně kanadskou kapelu Nickelback. Hlavně miluji to video udělané pro píseň Rockstars.

21 svíček
31.března tohohle roku, Georg, Tokio Hotel stařec, oslavil svoje 21.narozeniny. Na důležité události, měl dočasný smutek, protože i přes to všechno toho dne měl Bill operaci svých hlasivek. Nicméně Georg naplánoval pořádnou párty jakmile Bill bude mít sílu.

Dream´up - Tom: "Kritiky jsou dobré v pohybu dopředu!"

27. dubna 2008 v 18:47 | Mintam |  Rozhovory
Od návratu z Ameriky, Tom má hlavu v mracích! Tokio Hotel první koncert za Atlantikem si získal publikum a ani některé špatné recenze od médií mu nezničili dobrou náladu. Naštěstí americký sen se zdá být bez ohrožení...

Dream´up - Bill: "Můj sen se ničí!"

27. dubna 2008 v 18:46 | Mintam |  Rozhovory
Brutální odsouzení k mlčení kvůli zdravotním problémům, Tokio Hotel zpěvák musel zrušit koncerty, očekávané tisíci fanoušky. Nemocný, ale bojovný, Bill vzpomíná na tuto bolestivou zkoušku v exkluzivním rozhovoru vedený přes e-mail.

Jakou zprávu bys poslal fanouškům, kteří se starují o tvé zdraví?
Nejprve ze všeho, chci vzkázat a říct, že jsem v pořádku. Operace netrvala ani hodinu a nestalo se nic neobvyklé pro chirurgy, kteří mě operovali. O této operaci jsem četl hodně děsivých příběhů: lidé mají někdy opravdu skvělou představivost! Věřím, že fanoušci se začali obávat, až když se začli zveřejňovat takové informace, někdy falešných a často přehnaných. Teď se zotavuju a musím odpočívat.


Je toto poprvé, že jsi musel podstoupit typ takovéto operace?
Takový typ, ano. Ještě nikdy jsem neměl závažný problém s mým hlasem, takže oparace hlasivek byla poprvé. A doufám, že také naposledy.


Jak operace skončila?
Velmi dobře, i když jsem se hrozně bál. Naštěstí riziko této operace je minimální. Byla to operace pomocí laseru a pod narkózou. Následující dny jsem se cítil velmi unaveně, ale brzo jsem byl zase na nohách.


Důvod je: neštěstí nebo přepracování?
Myslím, že obojí. Tento stav je vysvětlen několika faktory: trochu námaha, to je pravda, chladno a abych byl upřímný, hodně nedbalosti!


Jaké jdi dostal instrukce, aby ses rychleji uzdravil?
Doktoři mi nařídili odpočinek! Beru nějaké léky na hojení hrdla a taky nějaké anti-pálivé drogy. Ve stejnou dobu se musím jíst stejné druhy jídel, obzlávšť mléčné produkty. Hodně piju, být v teple a tak moc nemluvit. Protože jsem ukecaný, není to pro mě lehké!


Jak jsi se cítil, když ses dozvěděl o této bolestivé zkoušce?
Cítil jsem se vinnně, naštvaně a dokonce trochu rezignovaně. Na začátku jsem byl skutečně šílený. Museli jsme podruhé zrušit koncerty kvůli mému hlasu! Tohle turné mělo být po všech evropských zemích, ve kterých je kapela volána. Byla to realizace překrásného snu. Bylo to přerušeno kvůli mému hlasu. Myslel jsem na všechny naše fanoušky, kteří byli zklamáni, protož nemohli být na našem koncertu. V tu dobu jsem sám rezignoval a přijal osud. Malá útěcha: Většina zrušených koncertů bylo v létě nahrazeno.


Co jsi se od toho naučil?
Od teď budu více dbát na své hlasivky. Před každým vystoupením budu dělat cvičení, abych hlas zahřál.


Kdo ti dopřával komfort?
Naštěstí jsem byl v tomto období velmi podporován. Členové kapely mi pomohli, stejně tak jako náš tým. Navíc mi dvojnásobně pomohly zprávy zaslané od fanoušků, kteří mi přáli brzké uzdravení.


Co děláš během dnů rekonvalestence?
Abych byl upřímný, trochu se nudím, protože jsem měl předtím denně plný program... Divám se na televizi, poslouchám hudbu, spím.


Během odpočinku píšeš i nějaké písně?
Ano, píšu toho hodně na naše další album. Například tento volný čas mi dává možnost dokončit texty, který jsem naškrábal tady a tam. Nejhorší flustrace je, že si to teď nemůžu zazpívat. Těším se, až se kompletně uzdravím.


Důvěrně
Během dlouhého času rekonvalestence, ve které nesměl promluvit ani jedno slovo, Bill myslel na tisíce věcí, někdy dramatických. Také si představoval, že svůj hlas navždy ztratí a už nikdy nebude schopný zpívat. Stejně, i když nemá nikdy daleko k dobrým nápadům, Bill požádal své dvojče Toma, aby ho kdyžtak nahradil za mikrofonem.

Tom & Georg

27. dubna 2008 v 18:21 | Mintam |  Animace
..sežeru je! :D :-*


Tokio Hotel - Pozdrav a poděkování za podporu ještě stále nemocného Billa

27. dubna 2008 v 12:30 | Mintam |  Pozdravy & vzkazy
Tom děkuje i za podporu pro Billa, který tam bohužel ještě nemůže být s nima.


Tom a jeho...

26. dubna 2008 v 14:38 | Mintam |  Tom
..pohled!
Do výstřihu :D A on si nedá pokoj a nedá! :D
1

Ámen!

26. dubna 2008 v 13:54 | Mintam |  Bill
p

Leb die Sekunde, hier und jetzt, halt sie fest! - noví Rolling Stones!

26. dubna 2008 v 13:38 | Mintam |  Články
Tokio Hotel neboli: jak dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi se svými dvěma kolegy splňují svůj sen.
Dva kluci, 13 let, dvojčata, chtějí jednu věc: dělat muziku a být slavní. Už od doby, co byli malí kluci. Chodí do sedmé třídy, poprvé jeden bez druhého, protože učitelé řekli: "Nejde je učit, když jsou spolu."
Tihle dva pracovali tvrdě, s adrenalinem. Možná si toho učitelé nevšimli. 24 kilometrů je to od Loitsche do Magdeburgu.
Jejich matka a nevlastní otec, místní rocker, je vozí z domova do klubů s malými podii, na kterých Bill a Tom hrají. Společně se svými kolegy Georgem a Gustavem, které o rok dříve poznali.

"Úžasné! Hrají znova!"
Bill je zpěvák. Zpívá německy, protože jeho angličtina pro sedmou třídu není dost dobrá pro písně. Kluk, opravdu hubený, s ženskými rysy. Hrají před dvaceti přísedícími stejného věku, někdy jsou jenom žízniví, většinou dívky. Je konec roku 2003. Porotce hlásí show roku: "Deutschland sucht den Superstar". Čtyři kluci z Magdeburgu nejsou superstars, ještě ne. Ale věří, že jednoho dne se to stane pravdou, že se dostanou výš. Pruducent.
Je 3.března 2008. V Bruselu začíná Evropské turné jedné z nejpopulárnějších kapel Německa ze všech dob. Již před několika týdny bylo 8000 lístků pro show v Bruselu ve Forest National Hall vyprodáno. Nyní jsou lístky rozděleny mezi dívkami ve věku od devíti do patnácti. Zajisté, jsou tu poprvé živě, tohle je sen, který se stal pro kluky konečně pravdou.
Potom špatná zpráva: Bill má problémy se svým hlasem, musí jít do nemocnice na operaci. Turné je zrušeno. Nyní je to jasné - Bill bude znova zpívat a turné skrz Evropu bude pokračovat na jaře.

Nová hymna teenagerů
Čtyřka to dokázala. Sen se stal skutečností, protože v červnu roku 2005 producent poslouchal v publiku a hledat potenciální adepty. Našel to ve dvojčatech a hlavně ve zpěvákovi: Billovi.
Devátá třída konečně skončila a po prázdninách se kluci nemohli vrátit do staré školy. Protože během posledních týdnů německé rádio hrálo "Durch den Monsun" tisíckrát, je to nová hymna od devíti do patnácti let staré dívky v této zemi.
Viva hraje píseň každou hodinu, když Bill a Tom byli doma a sledovali TV, jenom zírali a říkali dokola: "Úžasné! Úžasné! Jen se na to podívej. Zase nás hrají."
MTV s nimi udělala interview. A Bravo, centrum teenagerů, dává kluky na titulní stránky. Díky klukům se časopis vyšplhal výš v prodejnosti.
Bill to řeší. Přehrává si, co se všechno stalo. Potom se krátce podívá na Toma, pohodí rukama do vzduchu, začne se smát a kroutit hlavou. Stále po třech letech tomu nemůže sám Bill uvěřit: "Tihle všichni lidé jsou tu jenom pro nás. Je to pocit, který se k vám dostane," často říká v interview.

Neuvěřitelný křik v Bruselu
Taky tady, jednu minutu před prvním vystoupením jejich pětitýdenního turné, ve kterém budou hrát 26 koncertů a které bylo vyprodané během několika hodin. Ještě dvakrát Bill skočí na podiu nahoru a dolu a popadá dech. Udělá velký úsměv, 8000 dívek čekalo před halou jen kvůli jedné věci: Tokio Hotel. A ještě jasněji: jen kvůli nim.
Skáče na velkém podiu, zvedá ruce a hází divoké pohledy. Křik přichází ze všech stran arény, jednou není hlasitý, potom hodně hlasitý, ale neuvěřitelný. A nějaké dívky již omdlévají během pár minut koncertu.
Čekání deset hodin nebo dokonce kempování dva dny. Svět je teď jedině Bill. David Jost, manažer kapely a taky velký bratr pro tyto kluky o něm říká: "Frontmana jako Bill najdete stěží a jestli ho najdete, tak jenom jednoho za několik let."
Tokio Hotel - fenomén. Více než dva miliony prodaných CD a v loňském roce každá cena: Echo, Bambi, EMA, World Music Award. Možná je to taky fakt, že tohle je mladá kapela a ne žádná z castingu. Vlastně: chodili od klubu ke klubu a hráli po tři roky takhle, hráli jen na vesnických slavnostech, tak kvůli tomu byli často nazývání jako dětičky.

Jen velký stroj na peníze?
Texty Tokio Hotel mluví o bolesti, nezaměstnanosti a trápení z oddělení. Ne moc dobře naladěný, ale opravdový, z opravdového života. Kritici rychle přišli k výsledku, že tahle kapela s 18,19 a 20letými členy je jenom velký stroj na peníze. Co tihle mladí kluci vědí o opravdovém životě?
Samozřejmě, že dvojčata můžou mluvit o bolesti z rozchodu: jejich rodiče se rozvedli, když byli malí kluci. A potom je tu ten speciální Billův dar, díky kterému může vykazovat svoje city.
Manažer Jost o něm říká trochu víc o tom, co si myslí: "Někdy před vámi Bill stojí a vypadá, že je toho na něj moc a v jinou chvíli zase začíná zářit jako sluníčko."

Kultovní postava Billa
Tenhle kluk se svými 1,83 metry a jenom 56 kilo, má dlouhé vlasy, které trčí do vzduchu a tmavé oči. Se svojí silnou myslí a vyjadřováním, pro Tokio Hotel "cílem je stát se kultovní postavou", jak Stern napsal.
Nyní stojí v Bruselu, vedle něj je kytarista Tom, basista Georg a Gustav za bicími. Pod ním křičí publikum a brečí. A Bill zpívá jako posedlý: "Achtung, fertig, los und lauf, vor uns bricht der himmel auf. Wir schaffen es zusammen übers ende der welt, die hiner uns zerfällt." V tu chvíli mu věří.
Po jednom jejich vystoupení, Thomas Gottschalk, napůl veselý a napůl vážný: "Možná se dokonce stanete novými Rolling Stones." Kluci jenom sedí a nemůžou se přestat smát. Možná si myslí: a i když ne, tak stále uděláme sakra dobrou práci. V jedné jejich písni se zpívá: "Leb die Sekunde, hier und jetzt, half sie fest. Sonst is sie weg."

Aquarian interview

26. dubna 2008 v 13:36 | Mintam |  Rozhovory
Jak se Bill po operaci cítí?
Tom: Bill se cítí dobře. Po operaci, nesměl mluvit po deset dní. Což je pro Billa velká výzva, protože normálně mluví celý den. Abych byl upřímný, tak se pořádně nudí a nemůže se dočkat, až bude stát na podiu.

Těšíte se na to, až budete znova na podiu a vystupovat?
Všichni: Ano!
Tom: Byli jsme uprostřed evropského turné a cítili jsme se opravdu špatně, že jsme museli ty termíny zrušit a zklamat fanoušky. Bill se cítil velmi špatně, ale všichni jsme mu říkali, že to není ničí vina. Naši fanoušci jsou hodně podpořivý. Poslali tolik přání k uzdravení. Nemůžeme se dočkat, až budeme znova na podiu a strávíme čas s našimi fanoušky a děkujeme jim za to, že jsou tak podporující.
Georg: Máme opravdu ty nejlepší fanoušky na světě. Jsou prostě úžasní.

Popište TH show?
Gustav: Je to rozjetá show!
Georg: Je to energická show!
Tom: Je to opravdu rocková show s úžasným kytaristou, který je taky velmi sexy.
Všichni: Ooooh!
Tom: Yeah a je to velmi intenzivní show a vždycky tu jsou skvělé vibrace od fanoušků - velmi speciální, intenzivní a energické vibrace. Je to těžké popsat! Rádi vás tam uvidíme.

Scream si vede úžasně v Kanadě. Máte strategii na dobytí Ameriky?
Georg: Vyšilovali jsme, když jsme zjistili ty novinky o Kanadské hitparádě, kde jsme šestí - je to šílené!
Tom: Ano, jsme opravdu potěšeni. Ale myslím si, že vás musím zklamat, protože nemáme žádný plán. Dostat šanci jít za moře a hrát ve státech, tak to už je pro nás něco velkého, což se německé kapele normálně nestává.

Budou tu nějaké novinky na americkém vydání Scream?
Tom: Máme nějaká speciální překvapeni pro Státy a jsme nadšeni. Budou tu tři verze dostupného alba. Každé z nich bude mít Live every second a německou verzi Monsoon. Hot Topic verze má ještě navíc Raise your hands. Nemůžeme se dočkat až uvidíme fanoušky, jak budou reagovat!

Když posloucháte svoje anglické písně z anglického alba, tak mají jinou náladu nebo zvuk od originálu, protože se jazyk mění?
Tom: Naše texty jsou opravdu důležité a chtěli jsme, aby jim každý rozuměl, tak jsme se rozhodli udělat i anglické verze, aby si lidi nemuseli sedat a překládat. Nejdůležitější je pro nás to, že to zní skvěle a nikdo z nás nemá pocit, že se to zkazilo. Naše angličtina opravdu není tak dobrá, takže jsme měli pomoc. Ale jsme opravdu šťastní s anglickým albem. Takže to pro nás zní jako německé verze. Jediným rozdílem je teď to, že Bill si musí v hlavě držet dvě verze každé písně. A my určitě se smíchem potrháme, až to začne mixovat.

Pro někoho, kdo vaši muziku nezná, tak o čem byste řekli, že jsou vaše písně?
Tom: Každý song má vlastní mínění. Bill píše o všem, co nás potkává v životech, v rodinách a u přátel, nebo ze života fanoušků. Je to o pocitech, čím jsme si prošli a o myšlenkách, které máme. Jednu píseň, kterou Bill napsal se jmenuje "Live every second" a je to o užívání se života a neztrácet čas. A "RSG" je o shození zdí a opuštění toho, co je za vámi a jít za svými sny. Scream je o tom být sebou, mluvit a nenechat ostatní ti říkat, jak se chovat.

Jak se kapela dala dohromady?
Tom: Bill a já jsme začala kolem devíti. Dostal jsem první kytaru od nevlastního otce, který je muzikant a má hudební školu. Bill vždycky zpíval a chtěl být zpěvákem, pokud si to pamatuju dobře. Tak jsme začali nejdřív s psaním písní, které ale nebyly tak dobré. Potom jsme hráli kdekoli to šlo. Jedné noci jsme s Billem hráli v klubu Groninger Bad a tam jsme potkali Georga a Gustava.
Gustav: Georg a já jsme se poznali na hudební škole a stáli se přáteli.
Georg: Ano a tu noc jsme viděli ty dva na podiu.
Gustav: Potřebovali naši pomoc, bylo to jasné.
Tom: Hledali jsme basistu a bubeníka, ale nikdo se nehlásil. A potom jsme vystupovali před těmihle a potom založili kapelu. A zdá se, že oni byli jediní bubeník a basista ve městě.
Georg: Myslí, nejlepší basista a bubeník.
Tom: Myslím jediný. Magdeburg, město odkud jsme, není moc známé jako skvělé místo hledačů talentů. Nicméně to platilo před sedmi let.y Potom jsme se dostali do zkušebny a začali psát. Nahráli jsme vlastní CD a prodali jich pět, to byl teda nápad. A taky jsme posílali kazety nahrávacím společnostem, ale žádná odpověď. Bože, doufám, že tyhle kazety už neexistují. Každý den jsme si mysleli "Prosím, nemůže nějaký producent jít kolem?" A potom přišel. Viděl nás vystupovat v klubu a zeptal se nás, jestli s ním nechceme pracovat. A tak jsme to dělali po dva roky. Nikdy jsme si nemysleli, že bychom dostali smlouvu a vydali singl nebo album. Ale nakonec se to stalo a vydali v srpnu 2005 Monsun.

Ovlivňuje nějak sláva a úspěch váš mladý věk?
Tom: Nemyslím, že je to o věku. Samozřejmě, že jsme začali mladí a hlavně Bill a já jsme museli vyrůstat před zraky veřejnosti. Takže jsme si zvykli na hodně věcí. Vyrůstali jsme velmi svobodně a vždycky z toho byla velká událost, když jsme šil na párty. To, co se nám stalo je víc, než o čem jsme kdy snili ani to sami totiž neumíme vysvětlit.
Georg: Někdy když nás trochu v TV vidím, tak jdu a řeknu "Ano, to se opravdu stalo".

Se všemi těmi cenami, co TH obdrželi je tu nějaká, která je nejvíc důležitá?
Tom: Každá z nich je tak nějak speciální a má určité místo v našich životech. Ale musím říct, že ty, pro které hlasují naši fanoušci jsou ty nejlepší.
Všichni: Ano, rozhodně!
Tom: Naši fanoušci jsou prostě úžasní a podpořivý a to je úžasný. Když jsme byli nominováni na EMA, tak jsme byli v kategorii s takovými kapelami jako jsou Linkin Park a Depeche Mode. Být nominován s takovými kapelami - to bylo nepopsatelné. Ale vyhrát cenu? Naši fanoušci to zvládli - bylo to šílené!

Jako kapela, rozhodli jste se pro rock?
Tom: Nikdy jsme neřekli "Pojďme dělat rock". Prostě to přišlo, když jsme se sešli ve zkušebně.

Které americké kapely jsou pro vás oblíbené?
Gustav: Samozřejmě, že je tu v Americe hodně kapel. Ale já mám rád Foo Fighters a Metallicu.
Georg: Green Day jsou taky dost dobří.
Tom: Když jsem byl mladší, tak jsem poslouchal hodně Aerosmith a stále jsou jednou z největších kapel na světě.

Shledáváte německý rock jinačí od amerického?
Tom: Myslím, že nezáleží na tom, odkud jste, ale o tom, že každá kapela má vlastní styl a zvuk. A nejúžasnější věcí na muzice je to, že tu nejsou hranice a limity - muzika je jazyk, kterýmu rozumí celý svět.

Tokio Hotel TV [Episode 23]

24. dubna 2008 v 16:03 | klokánek |  Tokio Hotel TV

Tom fotí Billa

21. dubna 2008 v 19:46 | klokánek |  Twins
...