na Blog.cz

,,Vím, že jsem řekl odpoledne a je skoro večer, ale něco mi do toho vlezlo."
,,Andreas," doplním ho správně, ale pak pokrčím rameny a pokračuju, ,,ale vůbec to nevadí. Dal si mi alespoň vědět a já to chápu."
,,Jak víš, že Andreas?"
,,Slyšel jsem ho v tom telefonu."
,,Přišlo to nečekaně. Zlobíš se?"
,,Nemohl bych se přece zlobit, když na mě koukáš takhle," pousměju se, ,,a pak, není tak pozdě přece, stále je odpoledne, leč pozdní." Jdeme z předčasné večeře v jedné z místních restaurací a míříme ani nevím kam, ačkoliv cestu tudy znám.
,,Stejně nastal menší problém, protože nevím, na co jsem myslel, ale zapomněl jsem dárek pro tebe doma."
,,Dárek?"

To tak rychle uteklo, mě se ještě nechce loučit s ZÄD...užijte si tento dílek ;)

,,Dobré ráno." Zaslechnu ten nejkrásnější hlas a hned pocítím, jak se mi udělá po těle dobře. Nemusím se ani otáčet, abych tušil, kdo nás poctil svou návštěvou před školou Nelly, kde se koná celý uvítací ceremoniál.

,,Dobré, Tome," opětuje mu pozdrav Gordon, když už Tomova ruka jemně stiskne tu mou a jeho rty mi dají uvítací pusu na tvář.
,,A co tady, taky dobré?" usměje se. Se spokojeným výdechem si ho prohlédnu.
,,Teď už lepší. Bál jsem se, že nedorazíš."
,,Přiděláváš si zbytečný nervy."
,,No ale mohlo se to stát," uchechtnu se. ,,Ty už jsi byl v Magdeburku, nebo tam nejdeš vůbec?"
,,Nejdu," mrkne na mne s úsměvem a já jen nervózně zaměřím pohled zpět na Nelly.
,,Koukni na Nelly," poukáže hlavou na to stvoření pyšně stojící v řade prvňáčků, ,,je o tolik menší a zvládá to bravurně." Jen se pousměju a nic k tomu nedodám. Všimnu si ale, že má Tom opět v ruce nějaké smotané papíry. Ne, nebudu vyzvídat, když bude chtít, sdělí mi to.
,,Měl bych jít. Už je čtvrt."
,,Je to pět minut cesty."
,,Já vím, ale chci...moment, jak víš, kde je ta škola?"
,,Trochu to tu znám," pronese téměř tajemným hlasem, až se musím usmát.
,,No dobře. Gordone, my půjdeme, jo?"
,,Jasně," strhne téměř okamžitě pozornost k nám, ,,tak hodně štěstí."
,,Díky," vydechnu a když na mne povzbudivě mrkne, nahodím zase úsměv zpátky.

To "RTL" v rohu je proč? Nezmeškala jsem něco?

Zařekle jsem se, že nezveřejním žádnou z těch soukromých fotek, co se objevily.
Ale tuhle jsem si prostě nemohla odpustit!
To je takový skvost! :-*



Nemám k tomu více slov, nemám!
♥

Taaak jsem zase tady, jste rádi? :D
Bude to už zase skoro druhý týden co jsem odjela, ten čas děsně letí, a mohla jsem se ozvat dřív...stejně jako bych ale mohla udělat dalších 483 jiných věcí :D
Je to tady nádherný, kousek odsud Kolín, kousek odsud Trier, kousek odsud Belgie i Holandsko a takový tamty další země :D... V Belgii už jsem měla za ten týden a něco čest být :) :-*, ale Kolín mne teprve čeká. Když nepočítám to, že v Kolíně jsem vystupovala hned první den z busu, ale neměla jsem čas se rozhlížet a užívat, pže jsem byla tak trochu vystresovaná z toho, že mě rodinka nemůže najít na místě, kam jsem původně měla dojet :D
Chápete ale jaké já mám štěstí? Autobus byl z 85% plný Čechů a vedle koho si já musím sednout? :D Vedle němce, který z busu vystupoval jako první a to v Nürbergu v půl čtvrté ráno (mimochodem na NÁDHERNÉM letišti)! Do té doby stihl ale polít kafem sebe i svůj batoh, nemluvě o tom, že z toho kelímku upíjel každý dvě sekundy (ehm, nepřipomíná vám to někoho taky německy mluvícího?? :D), stihnul milion telefonátů o tom, jak už jede a jak je cesta klidná, a krom toho sem se vedle něho bála usnout, aby mě taky něčím nepolil! :D Takové mám já štěstí :D Z cesty nic moc nevím, většina cesty totiž probíhala v noci ;) :-* I přesto mám ale pár fotek, a některé už z místa. Raději nechtějte vědět, proč tady mám jen mobil a ne foťák, to by bylo na dlouho :D Takže kvalita nic moc, ale na ty dva měsíce mi to myslím bude stačit. Bude muset.

Později v noci, kdy už je v domě klid, jen venku řádí bouře, zavřu oči a pohladím Toma, který vypadá, že nemůže usnout vůbec, na rozdíl ode mě.
,,Nechci usnout. Když se vzbudím, bude zas ráno a zase o den blíže k tomu hnusnýmu dni."
,,Blázínku," zasměje se Tom, ,,ber to pozitivně, budeš mít narozeniny."
,,Chmpf," vypustím jen a pak nakrčím zvědavě čelo, ,,to mi vlastně vysvětli - jak jsi zjistil, kdy mám narozeniny a vůbec kdysi dávno zpátky moje telefoní číslo?"
,,To je úplně jednoduchý. Nevím, zda si pamatuješ ještě ten den, kdy si na mě čekal před školou, abys na mě pak vychrlil milion slov v jedné sekundě." Pousměju se nad tím, když si vybavím tu chvíli, ale nechám ho pokračovat. ,,Byl jsem ten den si něco vyřídit v ředitelně, a papíry s tvým jménem a údaji tam leželi na stole, úplně na vrchu. Tak jsem se prostě kouknul, než se ředitel prohrabal k věcem pro mě. Nejspíš to bylo v době, kdy sis vyřizoval ten přestup."

Uhm...v první řadě, kšiltovky nemám ráda všeobecně, ale na Billovi je přímo nesnáším :D
Když byl jako princeznička :D, pak jsem tu kšiltovku jednou za rok u něho snesla ;),
ale teď když vypadá jako kluk :D (blbě řečeno, ale jinak to říct nejde), tak je prostě nesnáším.
Tomovy čepice jsou v pohodě - těm já osobně neříkám kšiltovky, protože i to slovo se mi protiví :D
A taky je teď Bill nosí furt, což dělá taky hodně!

Ale... tyhle dvě fotky z aplikace jsou prostě k sežrání!



Absolutně úžasný!
A kdyby měl den 483 hodin, pak bych na ně těch 483 hodin mohla koukat.

♥

Takový čistě něžný dílek...zbývá 4-5 dílů do konce ;) :-*

Nakonec jeho kalhoty, ze kterých teče teď voda o to více, skončí mimo prostory sprchového koutu a hned za nimi je následují ty mé, doprovázené trenkami. Nač se zdržovat takovými věcmi okolo, když už cítím Tomovo horké tělo natěsno přitisknuté na tom mém, což mi myšlenky odvádí do ráje bez návratu. Toma tvrdý rozkrok se otře o můj, a jeho polibky, kterými dosud zdobil můj krk, se promění v jemné skousnutí. Pevně zavřu oči a lehce s výdechem zakloním hlavu. Zkousnu si spodní ret a nechám zavřené oči po celou dobu, než se Tomovy rty na okamžik vzdálí. Vyhledám si jeho pohled. Jeho nádherný pohled, ve kterém se můžu topit klidně celý den a stejně mne to neomrzí. S mírným úsměvem ho natlačím pevněji na stěnu, aby se nám vyhla voda, a tvrdě rukou přejedu přes jeho rozkrok, dokud ho neuslyším lehce zasténat.

Bill: Zdravíme lidi, tady Tokio Hotel a Georg nám prozradí dnešní otázku od fanynky?
Georg: Otázka zní: umíte si představit mít vlastní značku alkoholického pití?
Tom: Ano! Jistě!
Bill: Jistě. Stoprocentně. Rád bych to udělal.
Tom: Čerstvé, čerstvé, čerstvé švestky.
Georg: Awww.
Tom: S vodkou.
Bill: Jo, s vodkou.
Tom: Švestky smíchané s...
Bill: S vodkou.
Tom: Nebo whisky.
Bill: Přesně.
Georg: Bylo by cool mít vlastní značku piva.
Bill: To je taky dobrý.
Tom: Rád bych měl svoje vlastní cigarety. Rád kouřím a rád piju. Takže alkohol a cigarety. (smích)
Bill: To by byla perfektní...
Tom: ..kombinace.
Bill: Jo, perfektní kombinace. Perfektně pasuje k Tokio Hotel. (smích) Rád bych měl mojí vlastní whisky, to by bylo cool.
Tom: Jo!
Gustav: Souhlasím.
Bill: Díky moc za otázku a mějte hezký den!
Tom: Uvidíme se.
Georg: Zatím.

,,Jasně, já jsem tam byl. Jen si vezmu ty plánky, a jsem... Tom? Nebyl tam? Jo tak já mu to vyřídím." Slyším v hale otce Toma a mírně pozvednu obočí. Takže Tom nelhal, že má přijet i jeho taťka. Psiska se líně zvednou a vydají se do haly pozdravit nově příchozí osobu.
,,Tomeee?" zavolá do domu. ,,Máš u Richarda ten pytel, a co dělaj uvnitř zase psi?" Do pár vteřin už je slyšet i Tomův hlas, který se přibližuje díky tomu, že vychází z kuchyně. Nejspíš ale ještě neskončil hovor s mamkou.
,,Je to směšný!" řekne mezi dveřmi v kuchyni a podle blízkosti jeho hlasu usoudím, že právě potkal svého tátu. ,,Ahoj. Skočím ti pro to a odjíždím."
,,Kam jedeš?" zeptá se ještě rychle.
,,Nebudu tady, pokud mi chce někdo namluvit, že jsem vyšinutej, blázen, a nevím co všechno." Tomův hlas se zase ztratí, nejspíš protože odešel do svého pokoje a já slyším jen tichý rozhovor mezi jeho rodiči.
,,Co je zase?"
,,Nic."

Později v noci už nechám svou kůži hýčkat Tomovými dotyky a spokojeně položen, poslouchajíc jeho srdce, zavřu oči.
,,A ty jsi taky ještě Miriam neviděl?"
,,Hmm," brouknu jen a rukou pohladím jeho bříško. ,,Pročpak?" zeptám se po chvilce, když mlčí.
,,Jen tak přemýšlím, jaký to je."
,,Když ti rodič přivede domu takhle někoho cizího?" dokončím si to a oči zase otevřu.
,,Jo. Teď to asi bude už jiný, ale jaký to bylo, když tě mamka seznámila s Gordonem?"
,,Měl jsem strach. Úplně nepříčetný strach, protože jsem byl přesvědčen, že s mamkou můžu žít jenom já. Nechtěl jsem se s ní dělit od tý doby...," mírně se zarazím, abych nabral dech, ,,co táta zmizel. Vlasně jsem se bál, že každej bude jako táta, že jsou všichni stejní."

Je to tak. To bylo stále: "Až 28. dubna.."; ,,Až příští sobotu.." a přitom odjíždím už dneska! Odjíždím směr Kolín nad Rýnem, a dva měsíce budu bydet hodinu od tohoto města, o kterém jsem slyšela jen samé krásné informace :) Rodinka mi slíbila, že i za tak krátkou dobu, co u nich budu, mi ukážou co nejvíce měst v jejich okolí..Trier, Kolín, Koblenz.., takže si ten Kolín možná i prohlídnu bíže, než jen zítra ráno z autobusu ;)
Nevím ještě jak se budu dostávat na net, jestli vůbec, takže tady přednastavím nějaké dílky Zeiten ändern dich, takže když tady nebudu já, budou tady alespoň oni :)

No, moc se vypisovat nechci, a ani na to nemám čas, tak jen se tady mějte smějte, a kdybyste někdo věděl, kde sehnat tyhle cool botky (myslím samozřejmě v levnější verzi, ne tyhle na který nemám ani dolary, ani koruny a ty eura co mám by mi asi zdaleka nestačili :D), jako měl Bill, informujte :D Danke schön :)
Pa :-*

,,Nelly, ty jsi teda protivná dneska," utrousím a zavrtím nad ní hlavou. ,,Chtěla jsi, aby si Tom přivezl brusle, ale takhle nemám náladu s tebou ani nikam jít, když se takhle tváříš."
,,Hm," řekne jen a pokrčí rameny.
Úterý jsem se přeci jen dočkal, ale tak jak jsem se těšil na odpoledne s Tomem a Nelly, tak natolik mi to Nelly zkazila. Nechce se jí nic dělat a když se jí snažím vyhovět, tak je ještě drzá. ,,Vidíš to, o kom se mluvívá," Tomovo auto zastaví před naším domem, ,,Půjdeš Toma aspoň přivítat?"
,,Nechci," zavrtí hlavou.
S výdechem protočím oči a vydám se ho tedy přivítat sám. Chápu, že nemusí mít Nelly pořád náladu, je to taky člověk, ale takhle protivná by být nemusela, to už si jen přihrává.
,,Ahoj," usměju se, jakmile spatřím Toma před sebou. Byl to sice pouhý den a něco, ale stejně mi chyběl.

Já si to neodpustila, ta fotka je prostě
ňuch ♥

He is 23 years old! Jen malá oprava Billa, ono čas od času to písmenko čí čísílko vypadne..
A teď už víte o kom Bill mluvil?
A jakém miminku, které nemůžete nechat chvíli osamotě, to povídal?
No?

V neobvyklý čas zveřejním jeden takový "vsuvka" dílek :) Pak už to bude zajmavější, protože už to bude ke konci. Horší je, že pevný konec tahle povídka ještě nemá, a já v sobotu odjíždím, na dva měsíce, minimálně. Jak já tohle vyřeším...:D

Odpočatě rozvalení na lehátkách si užíváme na terase sluníčka a zároveň se mimo jiné krmíme snídaní. Je to tak milé, a tak něžné, jakobych měl najednou pocit, že mne Tom už nikdy v životě nemůže zradit. Prostě nemožné! Vložil jsem do něj zcela mou důvěru a doufám, že to tak i zůstane.

,,Nee, už nemůžu," postěžuje si Tom, když pověsím nad jeho rty kuličku hroznového vína. Jenomže když se po ní natáhne, cuknu rukou a nechám jeho rty, aby místo kuličky vína ochutnali můj polibek. Obmotá své ruce kolem mého těla a když se naše rty rozpojí, uvelebím se spokojeně na jeho hrudi a zadívám se do nebe.
,,Krásně se opálíme," vyhrnu si s úsměvem triko na břiše.

Tak dlouho jsem tuhle rubriku nevyužila, že ani nevím, kde leží.
Přesněji od doby, co "kdosi dosud neznámý" zakázal šířit fotky & videa z BTK app.
Příspěvky na zdi sice bylo možné zveřejňovat, ale jelikož sem se nehla od té jisté doby, a při počtech, že na jeden jediný den přibudou minimálně 3 komentáře od kluků.... to máme X rovná se delta, mínus protilehlá strana v trojúhelníku, vynásobíme to třema, výsledek vydělíme šesti připočeteme jednotlivý již mrtvý dred na Tomově hlavě...

Dobereme se prostě výsledku, že nejsem schopná ještě někdy příspěvky ze zdi aplikace publikovat :D Byť mohou být sebelepší ;D
Co mi ale nedalo téměř spát a musela jsem to zveřejnit v této zaprášené rubrice, byl "včerejší" komentář Toma!!

Já tedy nevím, on Tom s oblibou o Billovi mluví jako o tom slabším, o tom opožděným, o tom citlivějším na všechno,... , o všem, o čem si Mr. Kaulitz starší myslí, že se ho netýká.
Ale, vždyť mě někdy oba přijdou opožděnější...?



Někdy tak přemýšlím, jestli, i přesto, že si čas narození nechali vytetovat, tady někdo v zápisu při tm jejich skutečném narození neudělal chybu :D
Já tedy nevím. Jsem dost často na vážkách, který je ten "druhý".
Neříkám, na fotkách se člověk mnohdy tváří blbě ;D (specialita Toma), a já si tento moment schválně vystříhla z toho zbožňovanýho rohovoru ;), nicméně i tak si trvám na svém, že ten opožděnější je Tom :D

Kluci všeobecně rádi ráno k těmto aktivitám, huh? ;D...

Usnu sice téměř okamžitě, ale když mne během noci donutí něco otevřít oči, mám pocit, že jsem nespal vůbec. Jsou čtyři ráno a já v posteli ležím sám, proto ty podvědomé negativní síly. Tom tu není. Rozhlédnu se ospale po místnosti a teprve pak se posadím. Jsou lehce otevřené dveře na terasu, tudíž není těžké uhodnout, kde ho hledat. Vylezu z pod deky a docupitám za ním ven. Vzduch venku příjemně voní a ještě příjemněji ochlazuje.

Nadechnu se, potichoučku přijdu zezadu k Tomovi a obejmu ho kolem pasu. ,,Pročpak nespíš?" špitnu do ticha.

Nejprve jsem si myslela, že se ke kauze s otcem dvojčat vyjadřovat nebudu, ale když jsem včera večer viděla ten sled soukromých fotek, pochopila jsem, že nevydržím mlčet. Jako fanynka se k tomu vyjadřovat nebudu, protože jako fanynku mne sice situace kolem kluků může mrzet, ale je to jejich soukromá věc, tudíž nemám právo na to, se v tomto šťourat, protože neznám vůbec okolnosti a pravdu v celé této kauze. Jediný důvod, kterým jsem si jistá je, proč to zveřejnil BILD. To je vše a tím i chci a musím jako fanynka skončit.

Chci to vzít ale z pohledu "obyčejného člověka", z pohledu prosté lidskosti. Včerejší článek s rozhovorem mne totiž nadzvedl. Nezaujaly mne na tom věci, jaké vztahy má s klukama v poslední době, jaké vztahy má a míval se svou ex-manželkou, protože upřímně, v dnešním světě, kde se rozvádí každé druhé manželství je těchto kauz denodenně plno. Nevyřízené účty mezi rozvedenými, přetahovačka o děti,... dnes už bohužel běžné.
Spíš mne zaráží jedna věc - tvrdí, že má o Billa strach. To by bylo v pořádku, jako otec může mít pochopitelně strach o svého syna, může se obávat, že ho dráha zpěváka v dnešním tvrdém světě může odrovnat. Ale myslí si, že pro Billa udělá dobrou věc, když začne přes média šířit řeči o jejich vztahu, o vztahu s jejich matkou, o tom, jak se ho kluci snaží umlčet penězmi, nebo zveřejní jejich přísně soukromé fotky!?! Jsem tu blázen jen já? Když tvrdí, že je jeho syn nemocný, tímhle si myslí, že ho vyléčí? Že ho probere? Tak, že si o tom přečte minimálně celé Německo v nejčtenějším deníku? (čtenost - v tuhle chvíli ta nejmíň zanedbávající věc, na celé té kauze!)
A už vůbec proboha přece nemůže o svém mladém, zdravém synovi prohlásit, že má strach, že brzo umře!! (přísahám, že tu větu jsem si četla minimálně 3x a přesvědčovala sama sebe, že skutečně čtu, co se tam píše) Tohle se nejen nevyslovuje nahlas, ale už vůbec to přece nemůže vyslovit otec od rodiny, který zároveň s tím tvrdí, že mu na jeho synovi záleží!

Z pohledu lidskosti je tohle pro mne naprosto nepochopitelné. Ale taky je to naposledy, co se k tomuhle, co nám BILD publikuje, vyjadřuju. Z pohledu fanouška jen říkám: kde leží pravda, vědí jen kluci a jejich rodiče, a vyřešit si to musí stejně tak jen oni. A to, jak to udělají, my neovlivníme. Takže jen doufám, že tak rychle, jak se to objevilo, to zase zmizí.